Rande

Milí čtenáři, vidím, že se Vám líbila povídka o seznamování, přidávám baladu o jednom rande inspirovanou skutečnou událostí.

Lítaly mouchy, bzučely vztekle,
vedro a dusno, jak někde v pekle
Milenci mladí, vyšli si do lesa,
chtěli se zchalidt, skočili do plesa.
Komáři doráží, štípou jak vzteklý,
ve vodě plave kapr si leklý.
Jaký to puch, vzduchem se line,
milenec milé jen rukou kyne.
Vzápětí kraulem, ke břehu spěchají,
marně však všude, své věci hledají.
Tričko a kraťasy, kam jenom zmizly,
snad jim jen nevzal medvídek grizly.
Co si jen počnou, nazí a bosí,
potem se čela jejich teď rosí.
Veškeré věci jsou někde v čoudu,
snad na spaní najdou nějakou boudu.
Sluníčko zapadá pomalu za kopce,
douhá by byla, cesta teď do obce.
Přes šutry, přes trní, pichlavé jehličí,
milý tu náhle radostí zakřičí.
Támhle v dáli mezi stromy,
vidím chatrč, ňáké domy!
S nadějí přidají poněkud do kroku,
milá milému kráčejíc po boku.
Tma už si sedla na celou krajinu,
asi jen měli nějakou vidinu.
Ve tmě už leží celičký kraj,
všude jen smrky, býti se zdaj.
Křoví a houští, na zemi trní,
oba už nohy, parádně brní.
Již nemají síly, nohy se klátí,
milenec v panice do stromu mlátí.
Tu ozve se volání, kdo to tu křičí,
milenci k nebi svou hlavu vztyčí.
Ze stromu z posedu, slézá k nim myslivec,
sápe se na milou, jaký to horlivec.
Milenec sbírá poslední sílu,
větví ho praští, přímo do týlu.
Ten k zemi se kácí, jak podťatá jedle,
pouští se milé, padá hned vedle.
Boty a kalhoty, bunda a košile,
to se vše hodí, pro oba pro milé.
Rychle ho svlékají, teď nahý tam leží,
milenci rychle k posedu běží.
Śplhají vzhůru, chtějí už spát,
z nálezu rozum, jim zůstává stát.
Uvnitř jsou šaty, svršky a prádlo,
snad i ty jejich, je napadlo...
Šmátrají rukama, své věci chtějí
a ránem zvony z kostela znějí.
Konečně svítá, vždyť domů je kousek,
již cítit je vůně čerstvoučkých housek.
Kráčejí domů ve svých šatech,
pes už je vítá, v otevřených vratech.
Vybíhá matka, co dáte si k snídani?
S talířem buchet majícím na dlani.