Nešika Pepa

Úterní chvilka poezie.....................................................................................................................................

Jede Pepa na kole,

 veze z lesa borůvky,

vyjel z cesty na pole,

 přehlíd kaluž močůvky

. Pozdě spatřil zrádnou past,

 brzdí ze všech sil,

úsměv ten mu brzy splask,

 borůvky si vyklopil.

Za malinký okamžik,

 následuje lesní plody,

přelétává řidítka,

 do smradlavé vody.

"Že já blbec jel tou zkratkou",
lamentuje, naříká,
"rovnováhu mám dost vratkou,
měl jsem si vzít taxíka."
"Borůvky, tak ty jsou v hajzlu,
a z kola je osmička,
smrdím víc, než když jdu z pajzlu,
jako ňáká opička."
"Domů takhle nevkročím,
manželka mi vynadá,
v potoce se namočím,
řešení mě napadá."
"I kuličky modré,
v potoce já umeju,
všechno bude zase dobré,
na ženu se usměju."
Za nedlouho Pepa,
zvoní doma u dveří,
za hodinku za dvě, budeme mít večeři!
Borůvková bublanina,
už se v troubě peče,
líp chutnala by uzenina,
leč Pepa trestu neuteče!