Žít Gillette

Nedávný reklamní klip Gillette vzbudil pozornost jistě zamýšlenou, leč patrně nikoli zamýšleného druhu. Dle reakcí mužů i žen se zdá, že ne každý, kdo reklamu uviděl, běžel ihned pro holící potřeby od Gillette.

V klipu spatříme muže jako burana, který má ve zvyku dotýkat se prstem okolo procházející ženy a ještě se za ní ohlédnout, či jako malého kluka peroucího se s dalším klukem. Naštěstí zde však vystupuje také muž nové doby, hladce oholený od Gillette, s pletí takové dokonalosti, že snad musí používat stejně drahou kosmetiku jako francouzský prezident Macron, a s mravy zcela novými:  Nezdvořákovi vyčiní, peroucí se chlapce jde roztrhnout, partu mládežníků hádajících se na ulici přiměje k tomu, aby si z důvodů blíže nevysvětlených najednou podali ruce.  V jiné roli tentýž mluví jako občanský aktivista a obhajuje ženy, které se staly obětí  - ano, správně, obětí sexuálního útoku toho agresívního neandrtálce, muže staré doby. Avšak my noví, správní a od Gillette oholení muži prostě máme „říct správnou věc, konat správným směrem“ jako ten novodobý skautík z klipu.

Leč dle reakcí veřejnosti lze usoudit, že onen pohledný mládenec z reklamy to krapet přepískl. Vstoupil totiž na scénu ve chvíli, kdy se o tutéž indoktrinaci populace už léta snaží rozrůstající se spojená klika médií, neziskových organizací, avšak také politiků a třeba univerzitního prostředí.

V populaci se prostě vytvořila značná, mnohdy až přepjatá averze ke komukoli, kdo chce zavádět nové mravy a vychovávat dospělé lidi, přičemž tak činí za jejich peníze. Zdá se, že obyvatelstvo mužské i ženské se nehodlá smířit s tím, že je zobrazováno jako nenávistné (Hate free kampaň), xenofobní (všechny lidskoprávní kampaně, protože xenofobie je univerzální slovo a vždy se najde někdo, komu druhý nevoní), nebo nově „toxicky maskulinní“, jak se vzpomíná v reklamě od Gillette.

Je příznačné, že tvůrci těchto nátlakových kampaní mají vždy nové zaklínadlo, vlastně nic jiného než reklamní heslo. „Toxická maskulinita“ totiž není nic. Není to pojem, který je nějak ohraničen, který má nějaký praktický obsah. Na všechno, čeho se pojem dotýká, totiž už máme odborné i hovorové výrazy jako je agresivita, dominance a tak dále.

Tento pojem však svědčí o dokonalém zmatení těch, kteří ho používají, protože je sám xenofobní: Odkazuje totiž na špatnost, která je neoddělitelnou součástí jedné skupiny lidí, v tomto případě mužů. Jinak řečeno, právě a jen muž může být tímto způsobem „toxický“. Šikovný právník by lehce dokázal, že nazvat někoho „toxicky maskulinním“ je naprosto totéž, jako nazvat jiného kupříkladu „špinavým Židem“. Jenže tento způsob úvah nová doba nepřipouští: Uvažovat lze jen jedním směrem, lidskoprávní logika platí pouze revolučně, zpátky ni krok.

Našli bychom spoustu příkladů podobných kampaní, jejichž společným znakem je neuchopená realita a boj za její náhradu pocity té či oné aktivistické skupiny, která se vydělila z davu, aby ho chránila před sebou samým a nepochopila, že skutečný problém tkví pouze v jejích hlavách.

Je třeba být ostražitý při pokusech těchto nátlakových skupin měnit vše od způsobů oslovování až po záchody pro třetí pohlaví. Nedosáhne se tím samozřejmě žádného zlepšení pro někoho konkrétního, kdo trpí a skutečně potřebuje pomoc.

Nátlakové skupiny však něčeho konkrétního přece jen dosahují: Daří se jim ovlivňovat personální obsazení čehokoli od politických stran po univerzity, daří se jim ovlivňovat to, co se naše dětí učí už od základní školy nebo to, co se jim sdělí ve vysílání veřejnoprávní televize.

Daří se jim ovlivňovat určení našich daní, které inkasují v podobě neziskových organizací. Ano, jde tu také o peníze. O hodně peněz. A my můžeme přemýšlet, zda na ten vlak u Gillette naskočili pouze ze sympatií k jejich představě nového muže a nového člověka.