Ženská obřízka: Čeká nás i v České republice?

Tento článek obsahuje krutá, ale pravdivá fakta. Neklade si za cíl šokovat, nýbrž vyvolat zamyšlení.

Případ první:

Před lety jsem četl článek v National Geographicu, který popisoval svatbu v jedné africké domorodé komunitě tak jak byla zaznamenána reportéry, dokud ze strachu o vlastní život místo neopustili:

Za určitý počet dobytka bylo sjednáno předání nevěsty ženichovi, pochopitelně bez dotazu na dívčin názor. Ve svatební den se vesnice shromáždila, od rána se popíjelo. Učinilo se zadost šamanským rituálům a následovala veselá střelba do vzduchu. Opilejší svatebčané začali reportéry přátelsky pošťuchovat, ale ti zůstávali, aby sledovali průběh obřadu. Naštěstí byla řada svatebčanů nejen opilá, ale také zkouřená marihuanou, což mírnilo jejich agresivitu. Poté byla přivedena nevěsta navlečená do svatebního. Držely ji dvě ženy, neboť čtrnáctiletá dívka už sotva chodila, jelikož byla namol. V jejím případě se ovšem jednalo o premedikaci, neboť následovalo odvlečení do chatrče ženicha, otevření po někdejší obřízce stále poškozených a nemocných pohlavních orgánů nožem a znásilnění novomanželem, při kterém dívka bolestí a utrpěnou ztrátou krve omdlela. Venkovní veselí a přátelské strkanice se začaly soustřeďovat na reportéry a ti byli vyzváni domorodým průvodcem, aby místo opustili, jinak si střelba najde jiný cíl nežli oblaka.

Vzpomínám si také, jak jsem si tehdy říkal, co strašného se děje kdesi na druhém konci světa a jak vzdálené a nereálné mi to připadalo. Poslední, na co bych tehdy pomyslel, byla možnost, že by se něco takové stalo v Evropě, v Česku, v mé bezprostřední blízkosti. Setkal se rok s rokem a my čteme podobné příběhy, a ty už se opravdu stávají jinde, než v zaostalých kmenových společenstvích na okraji civilizace.

Případ druhý:

Tato událost se dostává na první strany deníků právě v těchto dnech, proto na rozdíl od vzpomínek na článek z National Geographicu mohu uvést na konci blogu příslušné zdroje.

Po nekonečných tisících popsaných případů zmrzačených děvčátek ve Velké Británii konečně byla za tento zákrok uznána vinou první osoba a čeká ji soud. Jedná se o matku původem z Ugandy, která nechala provést obřízku své tříleté dceři. Po zákroku však děvčátko natolik silně krvácelo, že se její matka rozhodla vyhledat lékařskou pomoc a tvrdila lékařům, že její dcera upadla a tak si způsobila zranění. Lékař tomu samozřejmě neuvěřil a vše oznámil. Ano, musel to být až lékař. Jinak by tento případ zůstal nepovšimnut a ve své komunitě ukrýván stejně jako tisíce jiných. A jinak by děvčátko zemřelo, protože je zachránil právě nouzový chirurgický zákrok.

Děvčátko vypovědělo, že obřízku prováděla paní s šedými vlasy, kterou matka a otec nazývali „čarodějnice“ a jejíž identita zůstává dosud skryta. Čarodějnice? Příznačné slovo. V průběhu několik měsíců trvajícího vyšetřování došlo také na domovní prohlídku: V lednici byly objeveny dva hovězí jazyky s vraženými vruty a omotané drátem, navíc byly opatřeny papíry s kletbami na vyšetřující orgány. Předpokládá se, že úkolem bylo „zmrazit“ ústa vyšetřovatelů. Následoval objev asi čtyřiceti citronů rovněž provázených psanými výhružkami mlčením pro policejní úředníky a pracovníky sociálky, kteří se na vyšetřování podíleli. Na záchodě byl nalezen obrázek sociální pracovnice ve sklenici s pepřem.

Bez nejmenších pochyb lze konstatovat, že tato rodina praktikovala vskutku osobité kulturní zvyklosti, na které se přišlo jen pouhou šťastnou náhodou. A bez nejmenších pochyb lze konstatovat, že tato rodina nebyla a nebude jedinou.

Dočkáme se i my?

Nebudu se pokoušet vzbudit více emocí, než jich vzbuzuje suchý popis reality. Nebudu vyprávět, jaký vztek mě zachvacuje vůči těm, kteří umožnili, aby se v Evropě takové zvyky uchytily a aby v anonymitě nebo za zločinného přihlížení bujely. Nebudu se bezmocně ptát, proč není veškerá humanitární pomoc do rozvojových zemí podmíněna upřímnou snahou místních orgánů tyto krutosti vymýtit.

Mám v úmyslu něco jiného. Chci se zeptat na logický úsudek čtenáře: Česká republika se vůči migraci staví odmítavě, avšak sdílí Schengenský prostor otevřených hranic se státy, které se k migraci staví právě opačně. Jejich občané k nám mají volný vstup a každým rokem přibývá jejich občanů s kulturními kořeny podobnými těm výše popsaným. Není logickým vývodem, že k nám začnou cestovat a usazovat se u nás také tito noví „Němci“, „Rakušané“ a další?

Je přijatelné, že ženská obřízka se s největší pravděpodobností začne tu a tam praktikovat také v naší zemi? Je to možné přijmout jako daň za „multikulturní společnost“, která nám byla vnucena zvenčí bez ptaní na náš názor? K jakým dalším ústupkům z našich principů nás donutí společenský vývoj v západní Evropě, který jsme nuceni aktivně či přinejmenším pasivně přijímat?

Onen případ z Velké Británie však není jen temným zmarem, je také světlem naděje: Má potenciál podnítit společnost k tomu, aby se věcem jako je takové mrzačení děvčátek postavila. Má potenciál vzkřísit ve společnosti i jiné principy, než je anonymní individualismus sklopených očí ze strachu před obviněním z xenofobie. Je tu stále šance vytrhnout se z pasivity a přijmout takové lidské, občanské a politické postoje, které podobné jevy do budoucna omezí.

Zdroje:

1.

https://www.independent.co.uk/news/uk/crime/fgm-first-uk-conviction-mother-three-year-old-female-genital-mutilation-witchcraft-london-a8758641.html

2.

https://www.bbc.com/news/uk-england-47094707