Včera a dnes, migrace na Idnes

Psal se rok 2016 a pan Oldřich Mánert psal svoje zážitky ze Stockholmu, píše se rok 2024 a jeho kolegové hovoří o stejném problému poněkud jinak. Už se to totiž může. Nebo už nic jiného nezbývá?

Připomeňme si hlavní postřehy mladého pana redaktora z článku léta páně 2016:

- na stanici v ÚDAJNÉ no-go zóně, kde pan Mánert vystoupil, je dokonce i česky vyveden nápis „Přátelství“

- o agresi zdejších zelvujících migrantů ze Sýrie a podobně vůči přijíždějícímu novináři z Čech nemůže být ani řeč

- pravda, jeden místní dal vůči panu Mánertovi najevo jistou nelibost, novináře prý tu nevidí moc rádi

- ovšem v poslední době se to to tam ohledně kriminality ZLEPŠILO

- mladí lidé působí jako gangy pouze proto, protože se na ulici sdružují do skupinek

- dokonce i místní český student potvrdil studentovi Mánertovi, že si na život v ÚDAJNÉ no-go zóně vůbec nestěžuje

- v té ÚDAJNÉ no-go zóně se prostě pan Mánert cítil bezpečněji, než v okolí Stockholmského hlavního nádraží

Od té doby pan Mánert stačil z Idnes emigrovat (a je veřejným tajemstvím, proč), aby opět, jak se dnes nově říká, tzv. remigroval, po tzv., jak se též říká „změně politických poměrů“. Může si tedy s chutí přečíst článek svého kolegy o stejném problému, kterýžto článek, pravda, je i dnes na Idnes pojmenován bez uvedení podstaty problému:

„Švédské gangy řádí už i u sousedů. Naše reputace klesá, vědí ve Stockholmu“.

Každý samozřejmě ví, že ty gangy mají se Švédskem a Švédy společné pouze místo, odkud operují, a že většina Švédů by se mezi nimi cítila bezpečná asi jako flaška vodky na ruské svatbě.

Dnes už se tedy o problémech může psát, tedy přinejmenším opatrně chodit kolem jejich jádra. I mainstream, který tak dlouho problém zamlčoval, psal o něm tendenčně, zavíral lidem ústa v online diskuzích, i tento mainstream nakonec uznal, že tolik let běhající nahý císař už se řádně nastydnul a přece jen je třeba mu obléci alespoň svršky.

V zemi, která si zpočátku naprostou infantilitou a naivitou, později zbabělostí a zavíráním očí přivodila téměř stejné problémy s migranty jako Švédsko, tedy v Rakousku, nyní už zvítězili ve volbách ti xenofobní, populističtí a extrémně pravicoví a k tomu ještě nacionalističtí Svobodní. V onom Švédsku před dvěma lety zvítězil zase blok stran, ve kterém hráli stejnou roli stejně nálepkovaní Švédští demokraté a začali se konečně k migraci stavět realisticky, ač je to možná už pozdě, protože hlavní problém těchto zemí již nespočívá v migraci, nýbrž v porodnosti osob s migračním pozadím, které nikdy nepřijmou pravidla nového domova. V Itálii zvítězil opět pravicový a dost protimigračně vystupující blok s nynější premiérkou Meloniovou a kupodivu dosud v Itálii nezavládl žádný novodobý fašismus, ačkoli podle nálepek leckterých novinářů na tuto paní jsme se toho měli obávat. Nezavládne ani nacismus v Německu, až AFD zvítězí nejen v některých zemských, nýbrž i celostátních volbách. Ale změny přijdou, to bezesporu.

Například brzy, už vážně brzy, přijde okamžik, kdy i novinářům nezbude, než psát pravdu, protože ta už bude obklopovat doslova každého a pomine „veřejný zájem“ mlžit a sdělovat tendenční a výběrová fakta.

Jen aby nám v té době ta pravda ještě k něčemu byla.