Vánoční přání

Dnes, v den slunovratu, naši předkové zapalovali ohně a nosili kolem nich nemluvňata v naději, že se Slunce jako děti také opět narodí a dá nám nový rok plný hojnosti a lásky.

Není to náhoda, že se ten nejkratší den v roce potkává s časem křesťanských Vánoc a novorozenětem v podobě Ježíška, něžném obrázku Ježíše Krista.

Dříve, než se křesťanství ujalo jako jednotící princip našeho národa, ctili konec roku lidé, kteří náš národ započali. V šestém i sedmém století do České kotliny i moravských úvalů přibyl leckdo. Byli to lidé z dnešní Ukrajiny, Polska, Ruska, byli to jednotlivci i skupiny od břehů Černého i Středozemního moře. Přišli k nám lidé od moře Baltského i Jaderského.

Přišli k nám po řekách, protože naše vlast je střechou Evropy, kde ta moře sbírají své vody od pramenů až po ústí do moří. Po těch řekách lidé šli a sledovali ryby. Po jedné z nich, největší a jediné české řece, která není ženského rodu, po tom Labi, přišli až do středu naší vlasti obtékaného Vltavou. Vltava, naše národní řeka bývala přeplněna mnoha druhy ryb a losos, kdysi klasický úlovek našich řek, se díky novodobému úsilí k nám opět vrací. Od Dunaje přišli naši předkové řekou Moravou, jedinou ¨černou řekou¨, tedy nesoucí bahno, živiny a na nich závislé organismy, která se v srdci Evropy do z Alp syceného modrého Dunaje vlévá jako jediná svého druhu. Od svého pramene až potud je Dunaj sycen horskými řekami, tedy „modrými řekami, a proto je to ten „Krásný modrý Dunaj“. Až do rozdělení území mezi Československem a Polskem byla „naší“ řekou i Wisla.

Naši předkové by se divili, že po tom všem, co jsme s naší krajinou a přírodou učinili a jaké hranice v ní vytyčili, se k nám opět vrací vrací drobní živočichové i šelmy od těch nejmenších po největší.

Kudlanka nábožná, hmyz, který byl v naší zemi vzácný a vázaný na nejteplejší oblasti Jižní Moravy se najednou hojně vyskytuje i na Hané. Přichází k nám Kočka divoká, ačkoli je obtížné odlišit ji od té, která vám právě vrní na klíně. Divoký Rys ostrovid se k Vám tulit nebude a neudělá to ani Vlk obecný, ačkoli jeho potomek střeží Vás dům a miluje Vaši společnost jako Pes domácí. Přes hraniční hory k nám přicházejí medvědi i losi. Los Emil se letos stal virální celebritou, ale ruku na srdce – přímo byste se s ním potkat nechtěli. Zubr evropský u nás zatím žije pouze v rezervacích. Má však dobré podmínky k tomu, abychom ho mohli nechat znovu osídlit naši krajinu. Trvalé populace u nás vytvářejí mnohé druhy organismů.

Mnohé z nich jsou však i po úspěšné reintrodukci ohroženy. Jako chlapec jsem s kamarádem v říčce Hloučela odchytával, měřil a poté pouštěl do vody raka říčního. Poté se lidé o kvalitu vody v řece přestali starat a rak jako bioindikátor kvality vody, protože potřebuje čistou vodu, téměř vymizel. Ale dnes se lidé o říčku opět starají a rak říční v Hloučeli opět žije.

Připomeňme si tedy prosím toto znovuzrození, po křesťansku i po lidsku bez příkras a mravouk.

Milí přátelé,

ať už kouzlo Vánoc nacházíte v meditaci, v tradicích nebo jen v době volna, přeji Vám, abyste tento čas prožili lehce a sladce.

Váš

Lukáš