Stačila by zásadovost a jednota zbytku světa a agrese vůči Ukrajině by ani nezačala. Hrozba atomovými zbraněmi by neuspěla.

Dobrý den Lukáši, setkání s Rámou jsem četl ale knihu jsem měl půjčenou. Jsem si však jistý, že pan spisovatel Clarke byl prvním jménem Arthur, tedy A.C.Clarke. Jinak jde samozřejmě o boj o zdroje. Zkuste se zamyslet, co předcházelo ruské invazi na Ukrajinu a také, o čem se dnes vůbec nepíše, o nepokojích v Kazachstánu, tuším v lednu 2022. Ty měly naprosto stejný scénář jako na Ukrajině v roce 2014. Kdo za tím stojí se ovšem můžeme pouze domýšlet. Pravděpodobně nikoli Rusko ale i to se vyloučit nedá. Oba státy mají značné zdroje nerostných surovin. To se následně i potvrdilo při jednání o těchto surovinách mezi Ukrajinou a USA. Jinak si ovšem nedovedu představit, že by jsme se takhle řezali se Slovákama.

Dobrý den Jirko,

s jménem pana Clarka máte samozřejmě pravdu, jeho jméno je Arthur, moc si toho člověka a jeho odkazu vážím a přečetl jsem řadu jeho knih. Je otázkou, jak se mi tam ten "Charles" vnutil. Předpokládám, že je to vina (má, samozřejmě), ale také algoritmu psaní, který zkouším a nejen kvůli tomu ho též asi opustím.

Co předcházelo ruské invazi na Ukrajinu, to by bylo téma na mnoho článků, ovšem spíše spekulativního charakteru. Postsovětské státy mají spoustu vnitřních problémů, řada z nich byla dušena právě jejich členstvím v SSSR a nyní ty věci postupně vyplouvají na povrch.

Pokud jde konkrétně o Kazachstán, tak kromě jeho zdrojů nerostných surovin (třeba klíčovým zdrojem uranu pro bývalý Sovětský svaz) je tu samozřejmě také otázka kosmodromu Bajkonur. Kazachstán je též co se týče rozlohy největším z post-sovětských států, má taktéž strategickou polohu... Samozřejmě, že je tu mnoho indicií k domněnkám o pokračujícím, byť třeba skrytém vlivu Ruské federace na tento sát.

Se Slovákama se řezat nikdy nebudeme. Jsou to naši nejbližší přátelé, rozchod naší federace ve dva samostatné státy a jejich následné přátelství a nekonečný způsob vzájemných a nadále pěstovaných vazeb ve světě nemá obdoby. Ani nějaký Petr Fiala na tom nic nezměnil a žádný jeho následovník, byť třeba i ještě odpornějšího založení na tom nic nezmění.

Je otázka, zda jde opravdu o moc, o peníze, o území. O tohle šlo přece vždycky. Tak, co je tu nového? Možná skutečnost, že všichni chtějí vypadat DOBŘE. Proto je termín dohody o Ukrajině takový jaký je. Na Den díkuvzdání potom TRUMP oznámí svůj fenomenální úspěch. Jde jen o kamery, lesk, slávu a ego. O nic jiného, dokonce už ani o moc. U Putina a Kima je to naprosto stejné. Hezký den

Děkuji za Vaši úvahu. Podotýkám však, že onen úspěch bývá právě u těchto mocných zdrojem další moci či jejím upevněním, a to pouze v našem obvyklém způsobu uvažování. O kamery a slávu opravdu nejde. O image však jít může. Trumpovi určitě ano, on se bez toho totiž neobejde - ano, je to ten náš způsob uvažování. Putinovi so kamery, lesk a slávu už nejde. Putinův "imidž" je dán jeho úspěšnou propagandou. Kdepak, tomuto pánovi jde o přímější cestu k moci, než panu Trumpovi.