Soros a jeho kamarádi miliardáři volají: Zdaňte nás více!

Nevěříte? Černé na bílém o tom úžasném nápadu píšou dnešní noviny. A třeba je možné k tomu ještě něco připsat.

Podle pana Sorose a jeho kamarádů by větší výběr daní od bohatých vyřešil klimatickou krizi, chudobu, zdravotnictví a spoustu dalšího. Dokonce i příjmovou nerovnost! Zkrátka není třeba, aby boháči platili více svým zaměstnancům a všichni společně platili nižší daně, elegantnějším řešením je, aby boháči platili vyšší daně a stát pak z nich zařídil chudině snažší život.

Přerozdělování se tomu říká, přerozdělování mají rádi státní úředníci, protože při nošení vody v konvi ze studny na záhon se vždy něco vybryndá do nevinně vypadajících loužiček po cestě, a mají ho rádi i mnozí boháči, poněvadž se z přerozdělovaných penízků financují všemožné bohulibé a zaručeně neziskové aktivity.

Pan Soros přerozděluje velmi rád, ostatně jednou mimořádně výnosnou technologii přerozdělování zvanou spekulace na burze vydělal své jmění. Celý svět ví, že Sorosův majetek pochází ze všeho možného, jen ne z poctivé práce a tvorby měřitelných hodnot, ačkoli slovem "hodnoty" se Soros i zaměstnanci jeho neziskovek zaklínají snad nejčastěji. Zkrátka tento lidumil  využívá systému, ve kterém ukradení deseti milionům lidí po deseti centech ověnčí pachatele pověstí špičkového obchodníka a katapultuje ho mezi společenskou smetánku, zatímco za ukradení milionu dolarů bance (která se výše popsaným způsobem živí) jde člověk zcela obyčejně a nedůstojně do basy jako zavrženíhodný zločinec.

Filantropické nápady pana Sorose a jeho kamarádů nejsou ničím novým. Již průmyslníci devatenáctého století věděli, že přispějí-li občas na charitu, otisknou jejich vznešené počínání v novinách, kdežto o stupňujícím se vydírání a okrádání zaměstnanců se psát nebude.

Miliardáři jsou na vrcholu potravního, vlastně peněžního řetězce naší vyspělé kapitalistické společnosti, která je tak dokonale kapitalistická, že z daní nižší a střední třídy financuje všechny ty krachy bank, které vlastní – ano, miliardáři. Z daní střední třídy se financují i takové kratochvíle, jako všemožné dotace na cyklostezky odnikud nikam nebo tisk brožurek o světovém dobru. Tomuto stupni vyspělosti kapitalismu se dříve říkalo socialismus, leč časy se mění a názvy pojmů s tím. Přerozdělovat je zkrátka třeba a čím více peněz se do systému přerozdělování dá, tím více se jich dostane na vršek té krásné pyramidové hry zvané ekonomika. Inu, Soros a jeho kamarádi nejsou jen hodní, oni jsou i chytří.

I napadá mě, že by se však Sorosova parta, nazval jsem si ji pro sebe „Rychlé miliardy“ podle literárních „Rychlých šípů“, mohla sama podrobiti zkoušce své filantropie:

Což takhle začít daně především vůbec platit? Zkrátka odejít z daňových rájů někam, kde platí nějaká pravidla. Nebylo by to snáze a především ve vlastní režii lépe realizovatelné, než chtít po celých státech, aby odsouhlasily změnu daňového systému?

A což takhle, když už danit, tak zavést daň z finančních transakcí? Hádám, že korunou zaplacenou při nákupu v e-shopu za několik tisíc by průměrný občan nezchudnul. Ovšem spekulant či bankéř by to u miliardových přesunů pocítit mohl. Aha…