Smutné velikonoční poselství ze Srí Lanky

V tomto okamžiku má vraždění na Srí Lance 321 obětí, přes 500 zraněných a krvavý podpis Islámského státu.

Máme pouze oplakávat oběti? Máme si lhát, že z piety k nim raději nebudeme přemýšlet o tom, kdo a proč vraždil? Máme ignorovat tvrzení významných představitelů politického islámu, jako třeba:

„Minarety jsou naše bajonety, kopule naše přílby, mešity naše kasárny a věřící naši vojáci.“

To neprohlásil Usáma Bin Ládin ani jiný terorista, nýbrž Recep Tayipp Erdogan, turecký prezident, náš spojenec v NATO a vládce země s druhou největší armádou v NATO. A neprohlásil něco takového jedinkrát.

Na Srí Lance tvoří muslimové 8% obyvatelstva, naprostou menšinu. A přece se mezi nimi našlo dost lidí k tomu, aby naplánovali tyto útoky a svojí sebevraždou vzali také životy mnohých ostatních.

A co můžeme čekat u nás, v Evropě, postižené migrační krizí a příchodem vysokého počtu muslimů? Jaká je ta bezpečná hranice počtu vyznavačů naprosto zásadně odlišné kultury, aby to bylo hezky multikulturně promíchané, integrované, všichni se měli rádi, nikdo proti nikomu nic neměl a aby se xenofobové nemuseli vzrušovat? Není náhodou tato hranice mnohde v Evropě už překročena?

Na Srí Lance nevraždil žádný z evropských nebo českých muslimů, nikdo z nich za ty útoky nemůže. Většina z nich útoky jistě odsuzuje, když ne veřejně – přivolali by na sebe totiž zlobu těch, kteří uvažují stejně jako ti útočníci - tak alespoň ve svém srdci.

Ne, muslimové nejsou zlí proto, protože jsou muslimové. Muslimové obecně NEJSOU zlí. Nevraždili jmenovitě muslimové, vraždili ti, kteří si důvod k vybití své krvelačnosti najdou vždy. Ten důvod si našel i ten bílý a z křesťanského prostředí pocházející terorista v novozélandském Christchurchi.

Ne, terorismus a zkázonosné tendence zlých lidských duší nemají svoji vlastní rasu, nemají jedno vlastní náboženství. Ale teď, nyní, dnes, aktuálně, čelíme převážně terorismu podněcovanému islámem a nemůžeme se tvářit, že rozměr rozpínavosti a netolerance v tom náboženství není přítomen. On přítomen je a stačí málo, aby se stal dominantním. Až přijde historická doba, ve které budeme čelit převážně terorismu podněcovanému sektou XY, řešme sektu XY. Dnes řešme islám.

Muslimové v Evropě jsou, budou a bude jich přibývat, a to vzhledem k jejich porodnosti více, než ateistů či věřících jiných náboženství. Má to už dnes svoje důsledky: Radikalizace evropských muslimů už má oběti na životech, ale také třeba mnoho tisíc Židů, kteří před ní utíkají z evropských zemí do Izraele.

Nežádejme od evropských muslimů demonstrativní odsudky teroristických činů, nežádejme od nich žádné sliby loajality, nenuťme je podepisovat prohlášení, závazky a přísahy.

Žádejme je, aby už konečně hovořili se svými duchovními o zásadní reformě svého náboženství, tak aby bylo slučitelné s naším pojetím morálky a práva. A žádejme je, aby už konečně nezůstalo jen u planých řečí.