Případ Grety Thunberg

Greta Thunberg, mladá švédská ekologická aktivistka, se stala nespornou osobností. Je osobností vzývanou i proklínanou, o tom taktéž sporu není. Avšak co vše k tomu vedlo? Nabízím Vám zamyšlení nad případem Grety Thunberg.

Nyní šestnáctiletá Greta byla k myšlenkám ekologie a pohříchu také ideologicky založeného ekologického aktivismu vedena od dětství. Toto téma ji zaujalo a s houževnatostí sobě vlastní je zúročuje tak, jak to dle klasického vzoru činí osobnosti, které jsou - dosti módně avšak nepříliš nově - nazývány "influencery" a "opinion makery", tedy lidmi ovlivňujícími názory jiných lidí a tvořícími názorové konstrukty.

 Greta Thunberg je také typem člověka, kterého se stejně stereotypicky a se stejným nedostatkem invence novináři pojmenovávají "alarmistou", jiní - zdaleka nejen novináři - pro tyto lidi mají ještě mnohem více emocionální výraz: "Ekoterorista". Škatulka vedle škatulky, a nejlepší je škatulka s nálepkou, tak to holt chodí...

 Všechno to novodobé zmatení jazyků alespoň v českých zemích začalo už v devadesátých létech, kdy pojednou "ochránce životního prostředí" počal být nazýván "ekologem", jakoby každý takový promoval z příslušného oboru.

 Greta se narodila, když už to všechno bylo v plném proudu. Jaderné elektrárny se z pokrokové technologie vysokokapacitního a co možná nejčistějšího zdroje elektřiny proměnily v potenciální Černobyly, a naopak jiné všudypřítomné technologie obklopující a matoucí člověka zase vedly k tomu, že vývoj zemského klimatu je v očích lidí Gretina typu vnímán především jako funkce činnosti člověka, nikoli matičky Země a jimi tolik vzývané Přírody, které obě s námi mají plány, do kterých si jen tak mluvit nenechají.

 Do těch chaotických plánů obou matiček promlouvají takové vlivy, jejichž principy teprve začínáme objevovat, jaké poznáváme z historické geologie, z klimatologie i z astronomie a astrofyziky, a promlouvat budou vždy natolik zásadně, že Gretin požadavek na to, o kolik malinká Evropa musí snížit emise CO2 a jakými daněmi musí zatížit jejich evropské zdroje, aby se dosáhlo záchrany celého světa, nemá význam.

 Greta Thunberg však není jen mladým člověkem uvrženým do víru relativity dodnes známých přírodních dějů, je také člověkem, který v kontrastu k tomu naopak významně promlouvá do dějů společenských. Greta promlouvá k shromážděním politiků, jako svatost sama začínají být i školami (!) podporovány její "Pátky pro budoucnost", kdy se prostě studenti neučí, nýbrž aktivně aktivizují za zemské klima (ať už si pod tím představíme cokoli), a Jeho svatost papež František Gretě požehnal, aby pokračovala ve svém díle. Greta je již navržena na Nobelovu cenu za mír. Pax Greta Thunbergiana je na dosah. Je to však správně?

 Je dobré upozorňovat na zhoubný vliv člověka na životní prostředí, i ze sobeckého lidského hlediska je totiž prostředím, které musíme chránit, abychom žili my sami, a z hlediska skutečně ekologického je uceleným ekosystémem, bez kterého opět žít nemůžeme. Dovolíte mi nyní jednu vlastní definci, kterou předložím jako člověk, který kdysi poněkud související obory studoval a předkládám ji proto, protože jsem dosud nenašel žádnou definici stručnou, dostatečnou a zároveň srozumitelnou?

 Nuže: 

"Ekosystém je soubor složek živé a neživé přírody, které jsou propojeny výměnou látek, energie a informací, a které se v ohraničeném prostoru a čase společně vyvíjejí. Existují ekosystémy menší a také větší, které je zahrnují. Největším známým ekosystémem je planeta Země. "

 Často se mi zdá, jako by nejen neznalostí mládí omluvitelná Greta, nýbrž i mnozí starší a znalejší tuto jednoduchou pravdu nechápali. Jakoby to zmatení pojmů dosáhlo takové úrovně, že za vzdělaného je považován ten, kdo dokáže rozlišovat mezi ekologickým aktivistou, alarmistou, snad i ekoteroristou, ale bylo lhostejno, zda také chápe, jaké žabomyší války vedou oni mezi sebou a zároveň všichni proti nám, když chtějí zvýšením evropských daní třeba na produkci oxidu uhličitého zpomalit oteplování celé planety Země.

 Neznalý a hloupý ekologický aktivismus, za jehož představitele jsem si zde trošku nefér vybral mladistvou Gretu, odvádí lidstvo od skutečných a závažnějších problémů, které má jednak vůbec ve své moci řešit, a jednak by je mělo řešit dříve, nežli emise skleníkových plynů. Evropa, byť by se snažila sebevíce, nezabrání tání sibiřského permafrostu a uvolňování tamního metanu, plynu o řád více způsobujícího globální oteplování než CO2. A Evropa v žádném případě nezabrání náhodným vulkanickým dějům, jako jsou exploze sopek, které skleníkové plyny do atmosféry chrlí přímo pozorovatelně. Evropa nemá ve své moci geofyzikální děje, které se opakují pravidelně uvnitř Země, nebo jsou z větší části způsobeny ději mimo ni /zvídaví si vygůglují například "Milankovičovy cykly"/.

 Evropak už učinila mnohé. Dosáhla vysoké životní úrovně a když znečištění životního prostředí na cestě k oné životní úrovni dosáhlo takové míry, že ji ohrožovalo, dokázala se Evropa na národní i mezinárodní úrovní dohodnout na ekologických normách. Rýn i Dunaj jsou dnes čistějšími řekami, než byly před třiceti lety, vzduch na Ostravsku i Mostecku se - alespoň občas - dá dýchat, určitě lépe, než tenkrát. Automobily spotřebují mnohem méně paliva a vydávají mnohem méně zplodin, stejně tak je tomu celkově vzato i u zdrojů elektřiny. 

 V posledních létech se však kvůli ekologickému aktivismu dostáváme do situace, kdy se prostým rozumem zapříčinené pomalé zlepšování stavu životního prostředí dostává na zcestí:

 Dnešní automobily sice jezdí na palivo s příměsí "biosložek", například úžasného palmového oleje, jehož produkce v Indonésii vede k místním ekologickým katastrofám, avšak Indonésie je daleko a nás to trápit nemusí. Vzpomínáte na tu definici? Ano, jsme v tom všichni, celá Země, Evropa, Indonésie, i Antarktida.

 Ty fotovoltaické elektrárny i větrníky na pobřeží Severního a Baltského moře sice vyrábějí spoustu megawattů, tedy alespoň když svítí a fouká, jenže jejich komponenty dovážíme z Číny, nebo je odtud raději dovážíme celé jako dům na klíč. Jak ekologicky je vyrábějí v Číně? 

Německé jaderné elektrárny budou brzy zavřeny do poslední. Budou tak následovat zářného příkladu lodi "Otto Hahn". 

 Neznáte její příběh? Tato německá nákladní loď pojmenovaná po slavném německém chemikovi zabývajícím se radioaktivitou byla v osvícených šedesátých létech dvacátého století se slávou spuštěna na vodu jako světově první loď svého typu poháněná jaderným reaktorem. Roku 1979, kdy se už osvícené Německo vydalo na dráhu ekologie, byl špinavý nukleární pohon lodi nahrazen čistým dieselovým motorem...

 Mezitím se Asie dusí, Afrika se dusit začíná, Afrika i Asie hážou odpady do řek a moří, alespoň ta pokročilejší Asie už začíná zjišťovat, že nějaké odpady vůbec existují. 

Člověk nevychází z údivu, když si jen připomene některé z příběhů snah o naivní "globální ekologické dobro".

 A nyní, nakonec a naposledy ke Gretě Thunberg: 

O Gretě je také známo, že svůj život žije s mentálním a psychickým handicapem. Je ubohé kvůli tomu na ni shlížet s despektem a zlehčovat si úvahy o ekologii, které Greta podněcuje tím, že "ta holka je blázen". Kdysi jsem slyšel trefné konstatování, že pokud si tak často politici nadávají do psychicky nemocných či handicapovaných, pak by spíše tito nemocní či handicapovaní měli nadávat těm, kteří pro ně nemají pochopení, do politiků. 

Greta má i se svými handicapy zajímavě nakročený život a jsem si jistý, že v něm ještě mnoho dokáže, ať už dobrého, nebo horšího. Nám ostatním, mladým i starším, bych přál, abychom její činy a činy jejích následovníků nehodnotili skrze její zdravotní stav, nýbrž skrze zdravý rozum.