Polské chuťovky na český stůl

Skandály s polským hovězím masem z nemocných či uhynulých zvířat a s masem obsahujícím salmonelu plní titulní stránky novin už řadu dní. Je však možné se spokojit s dosavadním postupem státních orgánů v této věci? 

Češi jedí odpad, který patří do polské kafilérie, český ministr zemědělství hledá chybu v pražských luxusních restauracích, polský ministr cynicky vtipkuje o masu ukradeném Rumcajsem a Evropská komise nařizuje Česku ustat v kontrolách polského masa. Tak by se dal v kuse převyprávět obsah většiny článků na toto téma, které zvedá ze židle naši veřejnost už několik týdnů.

Česká republika, kdysi potravinově téměř soběstačná, se kvůli bezkoncepčnosti, nekompetentnosti a zkorumpovanosti politiků posledních třiceti let stala rukojmím zejména německých potravinových řetězců, které velmi často nakupují potraviny od polských producentů. S tím souvisí i problém, se kterým se potýkáme nyní. Potravina přivezená ze zahraničí musí mít příslušné doklady o původu a kvalitě, avšak - jak zná každý úředník - "papír snese všechno". Fakt, že se jedná o potravinu vyprodukovanou mimo území České republiky pochopitelně snižuje možnosti našich orgánů mít pod kontrolou celý řetězec od produkce potraviny po její dodání zákazníkovi. Musíme prostě věřit těm "papírům". Nelze podceňovat ani odvěkou kontrolní sílu společnosti jako takové, prozaicky řečeno "V Česku se všechno hned vykecá". Ovšem vykecat lze jen to, co někdo ví od souseda, kamaráda, od rodinného příslušníka. To je v případě přeshraničního styku zásadně omezeno. 

Kupodivu nezabrala ani snaha minulého premiéra Sobotky, který se velmi angažoval ohledně kvality potravin, jednal se zástupci hypermarketových řetězců a dokonce poslal dopis do Bruselu. Výsledky jsou však přibližně stejně viditelné, jako je v poslední době viditelný sám pan Sobotka.

Současný skandál s kvalitou polských potravin rozhodně není prvním, naopak, v uplynulých letech se čeští zákazníci konzumující polské potraviny potýkali s:

- technickou solí (viděli jste tu fotomontáž balíčku Bohemia chips s fotkou sypače a označením příchuti "Posypová sůl"?)

- masem obsahujícím zakázaná analgetika

- zelím a okurkami obsahujícími kyselinu mravenčí

- opakovaným výskytem salmonely v polských potravinách

- vejci obsahujícími pesticid fipronil

- jablka a zeleninu obsahující nadměrné množství pesticidů

- kakao obsahující pětinu namletých slupek

Inu, je to impozantní výčet. Značně širší, než aby si polský ministr zemědělství Ardanowski mohl dovolit košilaté vtípky. Navíc některé informace z médií naznačují, že právě tento pán je s šokujícími praktikami polských zpracovatelů masa už řadu let důvěrně obeznámen a přesto nehnul ani prstem. Vskutku, nejen český spotřebitel by očekával, že polské orgány místo arogantních žertů začnou konat a tvrdou prací se snažit navrátit polským producentům důvěryhodnost na trhu. Zatím se polští představitelé tváří tak, že jsou si dobře vědomi závislosti České republiky na dovozu potravin ze zahraničí a kartelu hypermarketových řetězců, ve kterých je nucena nakupovat většina české populace. Tyto řetězce pochopitelně nemají jediný důvod měnit své dodavatele nekvalitních potravin pro  zákazníky z východní Evropy.

Samostatnou kapitolou by mohl být vrchol absurdity a naprostý výsměch, kterého se v současné situaci dopustila Evropská unie: Místo aby Polsku přikázala zásadní kroky v kontrole produkce a kvality svých potravin, tak přikázala České republice, aby přestala s intenzivními kontrolami polského masa. Ano, masa nakaženého třeba salmonelou, které jedly děti ve školách, pacienti v nemocnicích. Řekl bych, že k nutkání na zvracení stačí mnoha lidem samotný tento krok EU, aniž by zkonzumovali nějaké nakažené maso. Opět je vidět, jak je to s rovností států v EU a především jak je to s nezávislostí orgánů Evropské unie, které přitom disponují zcela zásadními pravomocemi zacházejícími hluboko do zásadních atributů státní suverenity.

Je těžké v této situaci navrhnout nějaké skutečně účinné řešení. Občané naší země nemají v rukou jediný nástroj, kterým by mohli změnit zásadní skutečnosti:

- závislost své země na dovozu potravin a jejich distributorech

- pravomoci svých úřadů k důkladné kontrole dovážených potravin

- pravomoci nadnárodních orgánů k zásahům do naší legislativy

Na druhou stranu se nelze spokojit s paušalizováním situace formou odsudků Polska a všeho polského. V České republice také existují nepoctiví producenti, byly odhaleny nelegální bourárny masa. A žádná jiná země EU si také neprošla tím, co v Česku způsobila "Metanolová aféra", věc, o které všichni zodpovědní věděli léta a přitom drželi ústa.

Jediná rada ode mně tedy zní: Ústa nedržet, v odůvodněných případech je hezky nahlas otevřít a nebýt líný jít k volbám.

Zdroje:

1) https://www.novinky.cz/ekonomika/498695-polsky-ministr-zapojil-do-sporu-o-maso-rumcajse-a-krtecka.html

2 https://www.novinky.cz/ekonomika/498744-masny-skandal-pusti-polsku-zilou.html