O neandrtálcích a lidech.

Dnešní doba extrémně zrychleného světa klade na člověka moudrého mnohem vyšší nároky, než je evolučně připraven ustát. Podíváte se se mnou na naše evolučně nejbližší bratry neandrtálce a na to, jak běh své civilizace ustáli oni?

Nejsem vědec, nejsem antropolog, paleontolog, ani historik. Ale snad mám jako kterýkoli člověk moudrý právo podívat se očima poučeného laika na jedno vědecké mystérium. Pokud souhlasíte, čtěte dál!

Své bratry, neandrtálce, jsme úspěšně dovedli k zániku, ačkoli jsme je přímo nevyvraždili. Neandrtálci doplatili na to, že nebyli natolik společenští jako jsme my a nerozmnožili se tolik, jako my.

Jak vlastně existovali neandrtálci na úrovni své společnosti?

1. Neandrtálci a jejich společenství: Oázy v poušti.

Neandrtálci udržovali občasné kontakty mezi malými rodinnými uskupeními na velké vzdálenosti, ale to byl jejich jediný společenský život mezi komunitami. Klasickou komunitou byl u nich tábor chráněný přírodními útvary, blízko zdroje pitné vody. Samozřejmě, že krasová jeskyně tomu dokonale odpovídá a takové lokality známe i z České republiky. Kočovnost se u neandrtálců vyskytovala, ale nebyla častá. Ty skupiny žily dlouhé generace na stejném místě, pokud nevymřely, nebo je něco jiného nevyhnalo jinam.

Na obrovské rozloze jižní a střední Evropy a mnohem dále, od Portugalska až po hranice Mongolska, žila neandrtálská populace v jejím největším rozkvětu v počtu nanejvýš sedmdesáti tisíc duší! Ne sedm milionů, ne sedm set tisíc. To jsou věrohodné odhady na základě genetiky. Sedmdesát tisíc! Do jisté míry tomu odpovídá i neskutečná invariabilita jejích kulturních znaků. Na ploše tisíců, ba i desetitisíců let vidíme stále stejné či jen lehce pozměněné vzory neandrtálských artefaktů a z nich vyvoditelné kultury, společenského a duchovního života. Museli to být od nás - moderních lidí - duchovně natolik odlišná stvoření, že opakováním týchž vzorců jejich kultura existovala řádově déle, než tolik proměnná kultura moderního člověka!

2. Neandrtálci – lidé. Ale ne jako my.

Neandrtálci byli svým tělem i rozumem přizpůsobeni k tomu, aby komunikovali řečí, ba i jazykem. Je pravděpodobné, že při komunikaci využívali vět. Co si asi povídali? Jak se mohla v tak omezených komunitách jejich řeč rozvíjet? A proč, přes to všechno, i od ostatních komunit komunity zcela prostorem a časem oddělené opakovaly stejné vzorce praktického i kulturního chování? Je dokonce pravděpodobné, že komunity dovedené úbytkem zdrojů ke kanibalismu si po několik generací uchovaly kontakt s komunitami jiných neandrtálců, plodně se s nimi stýkaly a po zlepšení podmínek kanibalismu zanechaly. Na ploše malého území, malého společenství, ale přinejmenším stovek let. Byl by toho schopen člověk našeho druhu? Co tak silného pojilo neandrtálce se základy jejich lidství?

Neandrtálce, kteří byli oproti moderním lidem fyzicky odolnější, v dobách ledových pravděpodobně dovedl k zániku spíše „inbreeding“, čili příbuzenská plodivost potomků, než donedávna vedoucí teorie o vyvraždění neandrtálců druhem Homo sapiens.

Věda možná nikdy neodpoví na otázku, jak se jim vůbec podařilo v tak malém počtu přežít stovky tisíc let.

3. Neandrtálci: Lov jako vítězství

Věda těžko hledá odpověď také na otázku, jak a proč početně tak omezená společnost, ohraničená na stovky kilometrů oddělené rodinné klany, nanejvýše kmeny více rodin neandrtálců, lovila předky dnešních slonů. A jak je možné, což je též prokázáno, že mezi nimi probíhala na takovou vzdálenost kulturní i obchodní výměna? Proč neandrtálci pronásledovali, hnali a oštěpy zraňovali zvířata větší nebo odolnější, než jsou dnešní sloni po desítky kilometrů, až je konečně dostali do bažin, kde je udolali?

Kolik z masa úlovku mohli na místě sníst, zpracovat (tepelně sotva, spíše jinak – jak tedy?), nebo odnést domů? Tepelně – tedy na ohni - neandrtálci zpracovávali pravděpodobně až ulovenou a do bezpečí svého osídlení donesenou zvěř. Pečení úlovku na místě odlovu bylo pravděpodobně vzácné a pouze jako krajní možnost, protože tato společnost musela strategicky volit mezi prioritami zdrojů a rizik: Donést tam třeba z dálky dřevo, zpracovat úlovek alespoň zčásti a být v otevřené krajině při konzumaci na místě vystaveni všem dalším nebezpečím, to nedávalo smysl. Proč tedy máme dostatek archeologických důkazů o tom, že Neandrtálci lovili srstnaté nosorožce a mamuty, ale proč nám tolik uniká důvod, proč to činili? Mohli lovit jinou zvěř a nepodnikat přitom riskantní výpravy daleko za svůj tábor či jeskyni. Stále více nepřímých důkazů nám říká, že ulovit mamuta bylo spíše otázkou prestiže a mezikmenové komunikace, než přímou potřebou zajistit si potravu.

4. Neandrtálci a my: Opona času se zvedá

Možná je ze stejného důvodu též záhadou, proč mají dnešní lidé od jednoho do čtyř procent neandrtálské DNA. Afričané, odkud Homo Sapiens odešel do Evropy, jí mají mnohem méně, než Evropané. V Africe se však nikdy žádní neandrtálci nevyskytovali. Ozubené soukolí poznání našeho původu do sebe začíná zvolna zapadat.

Mimo jiné potvrzuje domněnku - a nyní vyjadřuji toliko svoji spekulaci, nikoli vědecky podložená fakta - že plodný styk mezi lidským mužem a neandrtálskou ženou, nebo naopak, musel vzhledem k naprosto neúměrnému počtu populace jedněch a druhých probíhat s mimořádnou četností. Zásadní studie genetika Alexandra Platta na toto téma odhaluje, že mnohem častější byl styk mezi neandrtálským mužem a lidskou ženou. Jiné studie však z hlediska statistického i biologického vypovídají o opaku a zmiňují genetickou podmíněnost přenosu chromozomů. Ať už to tak bylo, nebo ne, pro vysokou četnost těchto kontaktů vypovídá také skutečnost, že jejich děti měly velmi často sníženou fertilitu. Byly, ať už pohlavně symetrické nebo asymetrické, jistě však četné styky pro oba naše druhy dány sociální přijatelností, nebo jinými důvody? Tato četnost kontaktů je jak prokázaná, tak vědecky podezřelá a vzbuzuje zásadní otázky: Lidská archeologie, historie, či cokoli dalšího o stycích a potomstvu člověka moudrého a neandrtálců vůbec nevypovídá. Mlčí jako hrob. Bylo to snad jedním z prvních člověčích tabu, jehož následky si lidská psychika od rasismu až po sexualitu nese dodnes?