Nová pravidla moštárny?

Jestliže se chce nějaká strana podílet na vládě, pak by tak měla činit svým programem. Jestliže nemá jiného garanta svého programu, než moštárenského mistra z garáže, je to vůbec strana?

Výsledek voleb je jednoznačný a stejně jednoznačné je to, že strany ANO, SPD /s přibráním svých spřízněných politických veličin, nebo jak to nazveme/, i strana Motoristé Sobě /plus mínus totéž/ slepili více než poloviční většinu, aby ta vláda jmenována být mohla.

Od roku 1992 /dejme tomu, v ČR od roku 1993/ řešíme stále totéž, co měli kteříkoli zastupitelé nás, voličů, za kteroukoli stranu, od té doby už dávno vyřešit:

Do jaké míry prezident promlouvá do složení vlády? Může odmítnout jednoho ministra? Dva? Tři? Může odmítnout celou, byť demokraticky zvolenou vládu?

Samozřejmě, že víme, proč to stále na stole ležící téma řešeno nebylo. Střídaly se tu politické konstelace souznící tu s jedním, tu s druhým aktuálním prezidentem.

Z této smutné historie tedy víme i to, do jaké míry těm – ano, demokraticky zvoleným veličinám, ať už jde o volby do Poslanecké sněmovny, nebo dokonce volby přímé, to jest volby prezidenta, do jaké míry jim šlo o to, aby naše země nějak fungovala.

Připomenu fakt, že na začátku celé té epochy nebyla naše země ve schodku, nýbrž v přebytku státního rozpočtu!

Ale jako by voliči házeli hrách o stěnu. Do jisté míry – jakoby stále volili Národní frontu jako za minulého režimu.

Chtějí-li se současný prezident a současná vládní koalice od této smutné notoriety odlišit, pak kompromis najít musí. Tím kompromisem samozřejmě nejsou stupidní politická gesta, jako je moralizující dopis prezidenta premiérovi ohledně jeho kandidáta na ministra, který je na oplátku tak vysoké morální úrovně, že to vezme osobně a žaluje prezidenta za to, že poškodil jeho osobnost.

Varuji prezidenta i vznikající vládu: Jestliže se rozumně nedohodnete a budete v žabomyších válkách pokračovat, pak tím jen přispějete k obecné skepsi občanů vůči tomu, co jste zač a co jste ochotní pro naši zemi udělat!

Nebo snad dle vás taktika „Rozděl a panuj“ má být vlastní jakékoli vládě, i jakémukoli prezidentovi? A my, vaši voliči, to máme přijmout jako fakt? Máme se stejně jako vy hádat o tom, zda je ten či onen větší egoista, oportunista, rétoricky nebo ideologicky daný demokrat, a přitom zapomenout na to, kdo nám vládne?

Naše země potřebuje kompletní a akceschopnou vládu, která začne řešit problémy této země. Povinností přímo voleného prezidenta i nepřímo volené vlády je pro tuto zemi pracovat. Volič na vaše ego kašle.

Zajímají ho výsledky vaší práce!