Nemorální daň

Skupina senátorů přichází s návrhem zcela zrušit daň z nabytí nemovitosti, protože ji považuje za nemorální. Morální rozměr nejen tohoto, nýbrž jakéhokoli zdanění obyvatelstva je námětem k zamyšlení.

Má pravdu předseda, tedy senátor, když říká, že daň z nabytí nemovitosti je nemorální. Řekněme si to narovinu: Daně jako je tato nemají žádné logické opodstatnění, slouží jen jako malá záplata státu na děravý rozpočet a rozhazovačnou politiku.

S morálností daní obecně je to však těžké. Která daň je morální? A v jaké výši? Kdo by měl platit více a kdo méně? Traduje se, že jistý římský císař v nouzi zavedl daně i na veřejné záchody. Císařův syn se ho ptal: "Otče, což se neštítíš zdanit i smrduté záchody?" Císař se usmál, přiložil mu k nosu zlaťák a zeptal se: "Nuže synu, řekni mi: Smrdí, nebo nesmrdí?"

Lidé by řadu daní platili celkem ochotně a chápali jejich nutnost, kdyby za svoje daně dostávali od státu efektivní služby. Situace je však taková, že daně jsou spíše výpalným pro stále početnější armádu úředníků produkující stále tlustší stohy lejster s paragrafy a návody jak buzerovat občana nebo firmu, kteří tu byrokratickou hydru živí. Morálnost daní je v takové situaci těžké hledat a mnohý občan by jistě celou tu byrokracii nejraději poslal do Brusele, kde ostatně její podstatná část přichází na svět. Tím spíše, když si zjistí, jak obrovský díl z jeho daní spolykají navíc k platům státní správy také sociální výdaje, a když tuší, jak obrovský díl těch sociálních výdajů zaplatí těm, kteří pracovat neumí, nechtějí a nikdy nebudou.

Příkladem, kdy se daňová zátěž stává neúnosnou a vede k zásadnímu narušení sociálního smíru je současná Francie. Ve Francii už půl roku pravidelně řádí „Žluté vesty“ se svými často pochopitelnými, ale ještě častěji jen naivními požadavky. Daňový pohár chudší části francouzských občanů přetekl, když stát avizoval zvýšení daně z pohonných hmot. Zoufalý pokus zadluženého francouzského státu přisypat nějaké to euro do rozpočtu byl pro tento případ maskován jako součást „Ekologické reformy“. Jenže francouzská nižší vrstva se už prostě sotva uživí, i když poctivě pracuje. Dojíždění do práce by s dražším benzínem spousta lidí už prostě nezvládla. V důsledku toho tedy vidíme kreativní využití benzínu v hořících francouzských ulicích.

Tato situace je staronová, táhne se celými dějinami. Daněmi zubožené obyvatelstvo si vybíjelo zlost tu na panovníkovi, kterého s velkou slávou popravilo, aby ho nahradil tyran ještě horší, tu na vládě, kterou s velkou slávou svrhlo, aby se pučisté ukázali jako ještě větší zloději. Hořící ulice dnešní Francie jsou v tomto ohledu vlastně jen zdvořilým odkašláním. S francouzskou vládou to zatím příliš nehnulo, ostatně je v té zemi tradicí doporučit chudým, kteří nemají na chleba, jíst místo něj koláče...

Morálnost daní je ožehavým problémem každého státu a každé politické garnitury. V ekonomikách, které jsou prakticky koloniemi bohatších států, kam to dopracovala Česká republika, k tomu přistupuje ještě výše dividend, které odvádějí zdejší pobočky zahraničních korporací svým matkám.

Nebylo by vyšší zdanění těchto dividend morálnější, než zdanění nabytí nemovitosti? Bylo, ale neprošlo by to. A kdyby prošlo, tak by se ty firmy, které tu platí alespoň nějaké daně, vesele odstěhovaly jinam. Podobné je to s daní z finančních transakcí. Nikomu by neublížilo, kdyby z tisícovky, kterou bezhotovostně platí, zaplatil jednu korunu a stát mu jako náplast za to třeba poněkud snížil daň z příjmu. Ovšem spekulanti, kteří vaří z vody svoje procenta zisku, by na nekonečných přesunech milionů a miliard právem tratili. Ale – neprošlo by to. Občana s normálním příjmem se stát neobává, uvedených spekulantů však ano. A kromě toho, pokud se nedomluví celý svět, tak by se brzy našly státy, které by takové zdanění zrušily v očekávání stejných výhod, z jakých těží tzv. daňové ráje.  

Vždyť nebylo by také morální, aby se nejbohatší firmy i jednotlivci světa nemohli stěhovat do daňových rájů,  aby zkrátka všude nějaké daně platit museli? Paní uklízečko, pane dělníku, také vás štve, že musíte platit daně? Nechcete se také přestěhovat třeba na Bahamy? Smutno by vám tam nebylo, váš krajan Kožený tam už léta má domeček a je velmi spokojen!

A což takhle zavést daň na luxusní zboží, evergreen levicových snílků celého světa? Ovšem maličký problém by nastal, až by se ten svět měl domluvit, cože je vlastně to luxusní zboží, a beztak by se opět našel nějaký zlotřilý kraj, který by daň na nový Rolls-Royce boháčům rád odpustil.

S morálností daní je to prostě těžké. Připadá mi jako smutný protiklad, jak podobní jsou si jedinci z opačných konců společenských vrstev: Ti nejbohatší často neplatí daně vůbec, protože si to „umí zařídit“, a ti nejchudší také často neplatí daně vůbec, protože nepracují, poněvadž práci buď nenajdou, nebo ji ani nehledají.

Takže nakonec, milý čtenáři, je to zase na Tobě a na mě, abychom pracovali, platili daně a oběma koncům společenského žebříčku zajišťovali jejich současnou existenci...