Když vy Ukrajinu, tak my Venezuelu! A Grónsko pro sichr taky.

Do roku 2026 vykročil Donald Trump vskutku oslňujícím ohňostrojem. Ve Venezuele. V New Yorku spadla dolů jen největší koule, asi aby ukázala, že USA mají koule.

Zatímco si dámy v New Yorku upravovaly makeup, aby vyrazily shlédnout tradiční silvestrovské spuštění koule, tentokrát té vůbec největší a nejlepší, patlali si kluci z Delta Force v Caracasu na tvář maskovací krém.

Obojí šlo jako na drátkách, koule padla, režim Nicoláse Madura také, prezident byl z ložnice vyexpedován na starou známou přestupní stanici Guantanámo, převezen do New Yorku a vsazen do basy v Brooklynu.

Zazvoznil zvonec a thrilleru je konec? Ale kdepak.

Za prvé, drogový byznys se jen tak nevzdá, jde o příliš mnoho peněz a moci. Stejně tak levicové bojůvky mají v latinské Americe hodně solidní tradici, vzpomeňme například na Světlou stezku.

USA se mohou ve Venezuele pokusit buď o nějakou hru na demokracii, kde si z pečlivě přebraných kandidátů lidé na pouze „demokraticky dostupné“ části země zvolí nějakého Hámida Karzaje jako v Afghánistánu. Ten bude ze začátku hrát roli poslušného služebníčka západu, mezitím korumpovat a nechat se korumpovat přímým penězovodem z CIA a pro jistotu udržovat zadní vrátka s Tálibánem, kvůli kterému to celé (prý) začalo. Výsledek: USA se z Afghánistánu s hanbou úprkem stáhly poté, co se nový, svěží a demokratický režim a armáda rozhodli vrátit po tom trapném pokusu se svobodou zase zpět do středověkého islámského pekla pod Tálibánem. Ve Venezuele se tedy pan Trump patrně pokusí o prostou okupaci ne snad vysokou přítomností armády, ale držením opozice vůči němu ve strachu. K instalaci nějaké americko-venezuelské vládní administrativy tak dojde v těchto kulisách. Pan Trump má rád hesla. Povídal, že udělá Venezuelu great again! Neslyšeli jsme to už nějak jinak?

Za druhé, jestliže USA rozvrtají jihoamerický píseček Rusku a Číně (Drill, baby, drill!), pak tyto země už dnes zdaleka nejsou v pozici, kdy by si to musely nechat líbit. Jako obvykle na to oklikou doplatí Evropa, protože její zájmy nikoho z toho trojlístku samozřejmě nezajímají. Rusko je vázáno na Ukrajině a dejme tomu podvratnými akcemi v severních evropských mořích, omezeně i na kontinentě. Čína je ovšem aktuálně bez výrazného vojenského angažmá a je zcela soustředěna na Tchaj-wan. A její armádě chybí jen bojové zkušenosti, vše ostatní násobí a zlepšuje přímo děsivým tempem. Co se týče Tchaj-wanu, tak ten si ovšem mohl vybrat. Mohl hrát roli součásti Jedné Číny pod heslem „Jedna země, dva systémy“, nebo hrát to, do čeho ho celkem vehementně popohánějí USA, které si samozřejmě uvědomují, že spolu s Jižní Koreou a Japonskem se jedná o jejich jediné skutečné spojence v té části světa. Takže ano, o nic jiného, než o parcelování světa dle sfér zájmů se nejedná. Na nějakou svobodu a demokracii tito vládcové prostě nehrají, je jim fuk. Kdyby si to včas uvědomila ukrajinská administrativa, mohla se Ukrajina omezené suverenitě těšit dosud. Možná. Zda by se ruský mesiášský nacionalistický komplex v kombinaci se sadistickým provedením Vladimira Putina projevil i přes to, to jednoduše nevíme.

Za třetí, a teď se dostávám k tomu, čím jsem měl začít: Pan Maduro si pochopitelně zaslouží doživotní celu zamčenou na sedm západů. Ale civilizovaná společnost si k trestání zločinců vytvořila něco, čemu se říká „právní cesta“. Je pomalá a trnitá, ale jakákoli jiná je barbarství, které byť z počátku z pochopitelných důvodů, udělá barbara ve všem a navždy z toho, kdo cestu práva opustil. Odstrašujícím příkladem budiž onen Putin. Soudě dle svých akcí proti Venezuele a opakovaných výroků, že USA potřebují Grónsko, eventuálně dokonce Kanadu, hodlá Trump Putina trumfnout. A když se někomu zalíbí třeba ČR? No co, platí přece právo silnějšího. Civilizační vymoženosti, neutrální půda pro mírovou dohodu na principu OSN je asi tak sto let po svém vzniku po hrůzách první světové války rozmetána na prach. Mimochodem, nějaký Kim Čong–Un si tu basu zaslouží snad na sto životů. Ale nemá ropu, ale má jaderné zbraně a za zády Rusko a Čínu. Je to prostě, ehm, pro to šíření demokracie po americku takový náročnější případ.

Rád bych čtenáře do Nového roku přivítal něčím pozitivnějším, nuže vězte, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Ale jistě se, nějakým způsobem, v aktuálních mrazech ještě hodně zahřejeme. Třeba při čtení zpráv ze světa i z domova...

Takže s přáním šťastného Nového roku

Váš

Lukáš

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Psáno 4.1.2025, bude publikováno 5.1.2025 v 8:00