Jsou Pražáci pracovití a venkované líní? Aneb Podivuhodný výzkum Jiřího X. Doležala

Jsou venkované líní a Pražáci pracovití? Fascinující statistický výzkum Jiřího X. Doležala s přídechem cukajících ústních koutků i vážné masky arogantního odsudku napoví více.

Jiří X. Doležal, známá postava české žurnalistiky působící zejména v týdeníku Reflex, mezi své nevšední počiny zařadil také poznatky o lenosti mimopražských obyvatel, ke kterým došel na základě jejich neochoty zasílat mu prázdné ulity hlemýžďů. Já si však myslím, že toto zdánlivě lehké a úsměvné téma skrývá něco více.

Pan Doležal publikoval v Reflexu článek o své zálibě ve sběru a amatérském výzkumu šnečích ulit. Ztřeštěnost této své libůstky sám přiznává, avšak bere svůj koníček vážně a vysvětluje, že potřebuje statisticky dostatečný počet vzorků z co možná nejvíce lokalit českých luhů a hájů. Za tím účelem si podal inzerát s výzvou, aby mu lidé šnečí ulity zasílali v dostatečném počtu vždy z nějaké konkrétní lokality, za což je ochoten zaplatit částku odpovídající dvou až tří hodinové práci, což je prý čas, který tato praštěná činnost trvá.

Doležal se však setkal s odezvou téměř pouze z řad pražských studentů či pražské chudiny, avšak z jiných míst republiky prý byla odezva na jeho nabídku přivýdělku minimální, tj. čtyřikrát nižší nežli z Prahy. I jal se pan Doležal uvažovati, že prý jest to dokladem lenosti, neaktivity a nečinorodosti mimopražských obyvatel naší země a naopak dokladem opaku těchto vlastností u obyvatel stověžaté matičky. Dospěl ve svých úvahách dokonce tak daleko, že považuje osoby činorodé a pracovité nátury narozené na venkově za odhodlané odejít do Prahy, jakmile jsou toho schopny.

Bez ohledu na to, zda jsou tyto závěry míněny vážně, nebo zda je třeba je chápat v kontextu obecné potrhlosti situace, ve které k nim pan Doležal dospěl, vybízejí jeho poznatky k řadě otázek. Doležalovy názory považující venkovany za jakési občany druhé kategorie jsou totiž příznačné pro mnoho obyvatel Prahy i dalších velkých měst, a to s mírou stoupající v přímé úměře k velikosti města.

V prvé řadě je třeba se vypořádat s pojmy venkov či venkovan. Pro Pražáka je venkov ta část naší galaxie mimo hlavní město České republiky a venkované jsou obyvatelé daného prostoru. Proto je z Doležalova textu těžké usoudit, zda se mu ta pětina mimopražských obyvatel ozývala z měst či z venkova, míněno venkova jako krajiny malých sídel a orientace na zemědělství a drobnější podnikatelskou činnost lokálního charakteru.

Hned na druhém místě zmíním zásadní Doležalův předpoklad: To hlavní jsou dle něj peníze, a poněvadž na jeho nabídku peněz za šneky mimopražští nereflektují, potvrzuje to jeho domněnku o jejich lenosti. Jak by se asi pan Doležal podivil, kdyby zjistil, že to hlavní peníze zkrátka být nemusejí a ty dvě nebo tři hodiny času věnují méně konzumně založení mimopražští čemukoli jinému?

Za třetí, Doležal předpokládá, že poslat balík z Horní Dolní je stejně snadné, jako ho poslat z Prahy. V Praze i dalších velkých městech však funguje řada místních či regionálních doručovacích služeb, stačí si jen vybrat. Obyvatel skutečného venkova však musí do nejbližšího města, a to ještě většinou na pobočku České pošty, známé vším možným, jen ne schopností spolehlivě a včas doručovat. Je tedy naivní myslet si, že dalších několik hodin času bude vesničan obětovat slibu (nanejvýše) pár stovek, který navíc nemá podložen ničím jiným, než tvrzením jakéhosi pana Doležala, jehož ztřeštěností si už náš veřejný prostor užil docela dost a prakticky založenému člověku může taková nabídka přivýdělku připadat jako další z této řady. Abych to odlehčil, doplním ještě, že zvláště konzervativně založenému venkovanovi může připadat poněkud méně důvěryhodný člověk, který si místo pár piv dá pár jointů.

Čtvrtým faktorem je prostý fakt, že zejména obyvatelé skutečného venkova mají volného času ku sběru šneků pro redaktora Reflexu kupodivu méně, než obyvatelé měst. Venkovan mívá hlavní zaměstnání, za kterým často dojíždí a tím ztrácí další čas, k tomu se věnuje drobné zemědělské činnosti pro vlastní potřebu či omezený prodej a navíc trvale zvelebuje či opravuje své obydlí a přilehlé pozemky. Nabídka pár stovek za šnečí ulity je pro daného člověka skutečně pod jeho rozlišovací úrovní důležité/nedůležité.

Rozdíly mezi venkovem a městem jsou skutečně zásadní, a to celosvětově. V reáliích České republiky jsou konkretizovány třeba klasickým rozvržením volebních preferencí, kterého využívají mnozí novináři nebo veřejně činné osobnosti – viďte, pane Doležale? – k dalšímu rozdělování společnosti. A jistě, činí tak i politici, a to ze všech stran a názorových proudů bez rozdílu.

Celosvětově se prudce rozvíjí fenomén urbanizace, tedy soustředění obyvatelstva do měst. Je to dáno přirozeným výskytem větších možností výdělku i seberealizace v místě s koncentrací více lidí, služeb, technologií, životních alternativ, avšak vyplývá odtud nutnost žít v daném místě mnohonásobně zprostředkovaně přes druhé. Ostatně, myslíte si snad, že obyvatelé venkova si svoji dovolenou představují jako relaxační práci na farmě formou tzv. agroturistiky? Obyvatelé měst to naopak často činí. Tento fakt nemá žádné hodnotové znaménko, jen je třeba ho pochopit. To je jeden konkrétní důvod rozdílů v názorech městského a venkovského obyvatelstva.

Omezenost a arogance, kterou buď úmyslně, nebo neúmyslně předvedl pan Doležal je klasickým rysem těch, kteří ztratili kontakt se svým okolím. Ať už se jedná o měšťáka, který netuší, jak to vypadá na venkově, nebo venkovana, který ze stejně hloupých důvodů z principu opovrhuje měšťáky. Bylo by dobré, kdyby lidé místo sebe navzájem ignorovali spíše ty pokusy stavět je proti sobě. Bylo by dobré, kdyby respektovali svoje názory a nesnažili se za každou cenu přesvědčit druhého o názorech svých. S tím ovšem má co do činění rozšířený egoismus, absence pokory a empatie, což jsou vlastnosti, které se bohužel přirozeněji rozvíjejí spíše v anonymním prostředí velkoměstského davu.

Pana Doležala vnímám jako docela výraznou osobnost českého veřejného prostoru a s řadou jeho názorů souhlasím. Je-li však jeho obvinění mimopražského obyvatelstva z lenosti jen dalším žertem, musím mu v tomto případě oznámit, že značně nepovedeným.

Zdroj:

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/92937/rozdil-mezi-prahou-a-venkovem-spociva-v-lenosti-lidi.html