Pokud císař Caligula učinil senátorem koně, což není potvrzené, pak to bylo před rokem 41 n. l., avšak Západořímská říše padla až roku 476 n. l. Kůň senátorem nemá tedy nic společného s úpadkem římské civilizace, jak se snažíte naznačit. Po Caligulově vládě Římská říše ještě několik staletí rozkvétala.

Ano, není nesporně prokázáno, že Incitatus byl skutečně senátorem jmenován, nicméně já v této dekadenci náběh na úpadek vidím a jako symbolická rovina k zamyšlení ve větě ukončené třemi tečkami mi to připadá v textu vhodné.

Caligula byl pravděpodobně šílenec, ale posuzovat římskou společnost jako celek podle něj nelze. Když to trochu zjednoduším, pro běžné lidi bylo v podstatě jedno, co se dělo v císařském paláci a kdo byl císařem.

Chápu Váš názor, ale zároveň dodávám, že tento pohled může být velmi ošidný. Podle toho, jak se chová elita lze dost usuzovat na vývoj celé společnosti, a to i tehdy, když se elita od zbytku společnosti zcela odcizí. Osobně mám pocit, že právě to se děje i dnes.

Mám pocit, že hodnotíte dobu před dvěma tisíci lety dnešními hledisky a tudíž nacházíte k dnešní situaci analogie v některých tehdejších událostech, což je mnohem ošidnější. Například tehdejší elita se těžko mohla odcizit zbytku společnosti, neboť s ní nikdy nebyla spojena.

U nás spíš najdeme mezi zvolenými nějakého sudokopytníka. I když lichokopytník též přichází v úvahu.

No vida, ze sudokopytníků mě napadá prase, z lichokopytníků zase osel. Rozhodně Vám dám za pravdu v tom, že podobnost s oběma jmenovanými je u mnohých zvolených představitelů možno hledati...

No já si myslím, že vůl a osel žijí na dvorku docela v harmonii.