Dámo, Vy jste orangutan!

„Dámo, Vy jste orangutan!“ Něco takového vmetl italský senátor strany Liga do tváře své kolegyni političce, toho času ministryni pro integraci.  

Přirovnávat někoho k orangutanovi se nevyplácí ani u nás v Česku, alespoň soudě dle známé pasáže z Haškova Švejka, kde kvůli přirovnání jednoho vousatého občana k orangutanovi vypukla rvačka, po které byl Švejk se svými kumpány zadržen na policejní stanici.

Je sice pravda, že osočená ministryně nešla za agresorem a nedala mu facku, a ten jí poté nerozbil hlavu lahví a nezapříčinil jí bezvědomí, nicméně i tak je z toho v té Itálii pěkná polízanice. Ministryně je totiž tmavé pleti a jelikož přirovnání občanů tmavé pleti k opicím jsou považována za rasistická, nastaly soudní tahanice, domluvy, omluvy, nedomluvy a vše skončilo tím, že dotyčný hrubián jest zatím nepravomocně odeslán na jeden a půl roku za mříže.

Je pouze otázkou nepochopitelného zvyku, že zrovna přirovnání k opici je vnímáno jako urážlivé. Tak kupříkladu ženy bývají nazývány nejen kočkami či myškami, ale též žabičkami, motýlky a všemožnou havětí, která je dle stejně nepochopitelného zvyku považována za roztomilou, a jsou tak nazývány s úmyslem jim lichotit, nikoli je urazit.

Zmíněná havěť též nabývá všemožných barev a tu je o to více záhadno, proč zrovna orangutan, jak víme tvor vždy oranžový, je zrovna černochy považován za označení rasistické. Též odvozovat od přirovnání k opici snahu pomluvit dotyčného na vývojovém žebříčku tvorstva neobstojí. Jak známo, tak opice a zejména orangutani jsou našemu druhu vývojově mnohem blíže, než živočichové jako kočka, neřku-li drobní hlodavci či hmyz, o kterých jsme si již řekli, že bývají využíváni při lichotkách a ne urážkách.

Proč jsou vůbec muži tak nedůvtipní, že dosud neobjevili slast, kterou pocítí jejich vyvolená, nazvou-li ji něžně "Má drahá velrybo! Moje něžná tasemnice! Gorilo moje milovaná, horská, eventuálně nížinná! Moje nejsladší pijavice koňská!" Žádný tvor nemá právo se vyvyšovat nad jiného a stejně tak opice nejsou o nic horší, než jiní tvorové! Skrývá se tu podezřelý zárodek zvířecího rasismu!

Osobně bych se tedy přirovnáním k orangutanovi cítil naopak poctěn. Už jen proto, protože jest to zvíře nadmíru inteligentní, atleticky stavěné, obratné a nápadité, a disponuje tudíž všemi schopnostmi, kterých se mi nedostává.

Jsme však opět u otázky zvyku: Nadávat někomu do psa či do koně se již příliš nenosí, leč negativní konotace těchto označení jako nadávek stále přetrvává. A to prosím psi i koně jsou ve zvířecí říši spolu s již uvedenými kočkami člověku těmi nejlepšími přáteli! Jako poslední zmíním nadávku, která bývala v Čechách považována za urážku přímo hrdelní: Šelma. Je to divné? Je. Ale opravdu, přirovnat někoho k svižnému a chytrému tvorovi, jenž tu byl jmenován už coby pes nebo kočka, to bývalo důvodem k odplatě více než slovní.

Leč, dost již neplodného zamyšlení. Alespoň na konec řeknu několik vážně míněných slov:

Předně je v opravdu svobodné společnosti nepředstavitelné, aby tak drakonický trest, jako jeden a půl roku odnětí svobody byl dán za urážku, a to ještě ne zrovna nejhorší představitelnou. Relevantním trestem je nanejvýš pokuta a nařízená omluva.

Stejně tak je v doopravdy svobodné společnosti nepředstavitelné, aby z milionů urážek a osočení běhajících veřejným prostorem a sociálními sítěmi byly vybírány jen ty, které se někomu hodí do ideologického krámu, a jiné, třeba i ve formě vyhrůžek bitím či zabitím, byly ponechány bez zájmu.

Zcela se tím ztrácí pravidlo rovnosti před zákonem a naopak nebezpečně se připomíná pravidlo rovnějších a lepších, než jsou ti druzí. A nespravedlnost nezplodí nic jiného, než další nespravedlnost.

Na samostatný blog by byly někdy až komické důvody, pod kterými se to či ono zdá urážlivé administrátorům sítí, či spíše těm, kteří autory těch slovních spojení udají. Méně komické už bývají soudní dohry a absurdní tresty vůči proviněním formálním, či vůbec žádným.

A na závěr by bylo dobré, aby si chladné hlavy vybavené zdravým selským rozumem všude na světě uvědomily, že zákon na slušnost stvořit nelze a že aktivismus za nicotnou věc ubírá energii, kterou je třeba věnovat věcem důležitějším.

Uvědomit by si to měl i autor blogu, jenž více než první polovinu svého prvního příspěvku věnoval tlachání :-)