Budeme Českou televizi platit více, všichni a nově i včetně „boje proti dezinformacím?“ 

Schvalování nové výše a rozsahu poplatků za Českou televizi v sobě nese i sladkou tečku za pirátským angažmá ve vládě – „boj proti dezinformacím“.

Až dosud byl první hlavní úkol veřejnoprávní televize vymezen následovně:

„Poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“

Pravda, co se týče té objektivity, vyváženosti a všestrannosti, vypadá realita ČT jako špatná parodie na toto poslání veřejnoprávních médií, nicméně ani to Pirátům nestačilo. Do novely zákona o veřejnoprávních médiích si prosadili rozšíření onoho úkolu o jednu nevinnou větičku:

„… a přispívání k postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova“.

Bil se za to zejména nezapomenutelný bývalý vrchní pirát Bartoš.

Teprve nyní to tedy začne být opravdu zajímavé: Kdo bude definovat pojem „dezinformace“ pro účel nového úkolu toho, čemu se říká „média veřejné služby“, ačkoli ta média evidentně slouží jen úzkému výseku politických a společenských názorů?

Kdo v České televizi a rozhlase v reálném čase rozpozná, zda je daná informace pravdivá, nepravdivá, zda se jedná o dezinformaci, a jak rozliší dezinformaci od neúmyslné misinformace? Troufají si ta média tvrdit, že vše, co dnes vysílají je svatá a stoprocentně prokazatelná pravda? A jak ten postup proti dezinformacím bude tedy vypadat? A jak přitom bude zachována svoboda slova?

To vše je totiž definováno vágně nebo vůbec a „postupovat proti dezinformacím při respektování svobody slova“ je prakticky nemožné. Svoboda slova totiž obsahuje i právo šířit mylné nebo dokonce úmyslně lživé tvrzení. Právě svobodná diskuze pak umožňuje prokazatelnými informacemi a věcnými argumenty lež a lháře odhalit.

Pokud bude někomu umožněno, aby na základě svého výkladu reality nebo pouhého pocitu, sympatií či antipatií „postupoval proti dezinformacím“, rozumějme – v prvé řadě toho „postupu“ prostě provedl cenzuru „dezinformace“, pak je z principu svobody slova vytvořen kastrát a totalitní bič na nepohodlné.

Víme všichni, kam ten „boj proti dezinformacím“ vede na různých sociálních sítích, diskuzních či blogových platformách. Zřizovatel zkrátka vytvoří taková „pravidla“, aby bylo možno publikovat jen to, co mu nevadí a smaže cokoli, co se mu nehodí. Přitom se odkazuje na ta svá pravidla, která jsou opět buď definována vágně (například za „spam“ je pokládáno cokoli nevhodného, za „neověřený zdroj“ je pokládán jakýkoli zdroj, který uvádí nepohodlná fakta a podobně), nebo je s odkazem na jakési hodnoty a jakousi morálku rovnou řečeno, že si zřizovatel vyhrazuje právo smazat či odmítnout publikovat cokoli co nechce a basta.

Toto je tedy nové nebezpečí, které novela zákona nese a uvidíme, v jaké podobě nakonec bude schválena (tento článek je psán 1.10.2024 a bude publikován pravděpodobně před definitivním vyjádřením Sněmovny). Zatím to vypadá, že půjde přinejmenším o novou daň pro všechny domácnosti. I ty, které nemají televizi a rádio a na svém mobilu či počítači by si u nich ČT nikdo nepustil ani za trest.

Měli bychom se však všichni zabývat v prvé řadě jinou věcí: K čemu je vůbec zastaralé médium typu televize a rozhlasu nutno povinně platit z našich daní? Ať je signál ČT zakódován a ať si ho platí, kdo chce. Ostatně, bude tak blíže pojmu „koncesionář“, když se prý jedná o „koncesionářské poplatky“.

Jinak modernímu státu stačí ostatní komunikační platformy a jeden televizní a rozhlasový kanál a stálý tým, který na něm bude publikovat něco jako „Úřední desku státu“. Ten tým bude též připraven informovat v případě povodní, voleb, války nebo příletu mimozemšťanů. K ničemu jinému nikdo „veřejnoprávní médium“ nepotřebuje.