Všichni do trenek aneb Dívčí válka

Ve švédské školce Egalie se snaží ze všech sil odstranit genderové stereotypy. Neuslyšíte tam "on/ona", natož "chlapeček/holčička", všichni si říkají "přátelé". Bezpohlavnost - nový fenomén současnosti.  

Nějakou dobu hýbají veřejností rozdílné názory na reklamu pivovaru Bernard. Feministické aktivistky vnímají spojení alkoholu a krásy ženského těla jako útok, jiní se těmto reklamám zasmějí. V každém případě reklama splnila přesně to, co měla. Nechci v žádném případě zesměšňovat feministické hnutí, jehož základními hodnotami jsou rovnost pohlaví před zákonem a rovnost příležitostí. Vždy se budu hluboce sklánět před odvahou žen, které bojují za svoji rovnocennost v muslimských zemích. To, proti čemu chci dnes mluvit, je radikální směr, s nímž se setkávám čím dál častěji.

Říkám si, že se jako ženy vlastně máme dobře, když se zabýváme prkotinami typu reklama Bernard a hlavně máme čas vést podivné bojůvky s muži. Nedávno se mě dcera zeptala, co je to feminismus. Nedokázala jsem jí odpovědět stručně a tento rozhovor na mě ještě čeká, bude zřejmě delší. Na jedné straně úžasný kus práce řady odvážných a sebevědomých žen, na straně druhé nesmyslné boje s muži,  hledání známek utlačování a sexuálního vykořisťování za každou cenu a ve všem, kvóty...

Kvóty, dokonalý způsob, jak říci ženám, že jsou neschopné a neumějí se prosadit samy. Netvrdím, že to jako ženy máme v mužském světě vždycky lehké, ale o to více je každý úspěch cenný. Někdy musíme ukázat lepší schopnosti a odvést více práce, ale jde to. A jako postupoval liberální feminismus krůček po krůčku, i tuhle rovnost časem prosadíme. Ale musí to jít přirozeně a nikdy toho nedosáhneme příkazy a zákazy. Jak myslíte, že se budou cítit ženy, které se dostaly do předních pozic vlastní dřinou? Velmi by mě překvapilo, kdyby je kvóty neurážely. Sebevědomá a emancipovaná žena žádné gender berličky opravdu nepotřebuje.

Vzpomenu-li si na hysterii kolem Žáčkovy říkanky ("K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký..."), ptám se, proč si spoustu lidí myslí, že příroda je debil? Ne, nechci přikazovat nebo určovat komukoliv stát se rodičem, ale vždycky se budu bránit argumentům proti přirozenosti. Ano, jsme ženy a ženy dávají život dětem. Jsme na světě od toho. Kdybychom nebyly, lidský rod by dávno neexistoval. Ke komu se obvykle přitulí dítě, kterému je smutno? K mámě. Ženské dlaně jsou od toho, aby pečovaly, hýčkaly a hladily. Ženské srdce je obrovské a ženský klín dává život. Její duše i tělo krásu. A popřením toho všeho je jen popírána samotná podstata ženství.

Vedeme Dívčí válku, kastrujeme muže vlastní neženskostí a pak fňukáme po "opravdových mužích". Zapomeňme na to, že ženy a muži jsou stejní. Nejsou a nebudou. Současné radikální feministické hnutí dělá ze světa včelín a z mužů trubce. Dovolme každému pohlaví jeho důležitost, jeho jedinečnost. Nechme se ochraňovat muži, nechme se na rukou nosit. A za to se na své muže usmívejme a pečujme o ně. Buďme mámy. To je naše jedinečnost. Vždyť to neznamená připoutání k plotně a vysavači, znamená to jen úctu k tomu druhému a touhu spolu žít a nebojovat.