Ale neříkej to ve škole!

Málokdo z nás nevěděl od rodičů, co se stalo v srpnu roku 1968. Za vyprávěním ale obvykle následovala věta: "Ale neříkej to ve škole!" Od revoluce v roce 1989 uběhlo takřka třicet let a tuto větu říkáme znova.

Tématem posledních dní je tvrdá cenzura na facebooku. Lidé jsou blokováni za rok staré příspěvky, jsou blokováni za fotku prezidentské standarty, jsou blokováni za politicky nekorektní vtipy a hranice únosného se stále posouvá. Všechno, co odporuje unijní nebo vládní ideologii, je nálepkováno, kritizováno a stavěno do světla nepřípustnosti. A stačí jen, aby se našlo dostatek udavačů a příspěvek, stránka, profil jsou na čas zablokovány, popřípadě rovnou zrušeny. A v podstatě za cokoliv.

Češi byli vždy národem švejků, dělali si legraci ze všeho, zlehčovali těžké chvíle. Humor jim vždy pomáhal zvládat i dobu komunistické diktatury. Byl vždy lakmusovým papírkem toho, jak si demokracie vede. A když si vedla špatně, množství vtipů narůstalo a šířilo mezi lidmi rychlostí světla. A politický humor opět kvete a nabírá na síle. "To přeci nesmíme dovolit! Zakažme lidem se smát!" A facebook to vzal z gruntu. Jenže facebookem potlačování svobody slova nezačíná.

Vše začíná ve škole. Jako my jsme se učili Internacionálu a pohádky o Sovětském svazu, o zemi zaslíbené, která spasí naše bezvýznamné životy, dnes se naše děti učí, jak je islám náboženstvím míru, že jsme zodpovědní za utrpení lidí v Africe, že ukázat prstem na zlo je projevem nenávisti a že Evropská unie je místem zaslíbeným a spasí naše bezvýznamné životy. "Milé dítko, ono je to všechno trošičku jinak. Ale neříkej to ve škole!"

Školy statečně jezdí na exkurze do Evropského domu, kde jsou dětem vymývány hlavičky o svátosti Evropské stolice.

Díky Evropské unii máme mír! Ale kdeže. Mír máme díky spolupráci a obchodu, k tomu Evropskou unii v současné podobě (po Lisabonské smlouvě) opravdu nepotřebujeme. Volný obchod je totiž něco jiného než vnucovaný jednotný trh. A s tím mírem to taky není tak slavné. Netlučou se mezi sebou jednotlivé země (tedy skoro, "nadzemě" Německo a Francie tak trošku jiné státy tlučou, i když jiným způsobem), ale především se tlučou lidé uvnitř těch zemí. Vítačská politika, servilnost vlád a ozbrojených složek a především nedůslednost ve vymáhání vlastních zákonů (jen abychom, probůh, neurazili cizí kulturu), multikulturalismus atd. už dnes nesou svá ovoce. Vyšší kriminalita, nepokoje, represe vůči protestujícím vlastním občanům. "Takže on ten mír, milé dítko, dlouho být nemusí a asi ani nebude (1). A právě díky Evropské unii. Ale to ve škole neříkej! Mohli by ti to pěkně osladit."

Díky Evropské unii se máme lépe! Možná. Nepopírám, že vstupem do EU se nám více otevřel svět. Jenže to mělo smysl před přijetím Lisabonské smlouvy. A současné kroky EU budeme pociťovat stále citelněji. Svého času se nemluvilo o ničem jiném, než že je máslo stále dražší. Politika "nevýroby" a dotace EU na tom měly významný podíl. Dotace, kterými se kdekdo ohání - zrůdnost, která křiví nejen trh. Zrůdnost, kterou platí naprosto každý občan, ale čerpá jen pár vyvolených. Zrůdnost, díky které je naše země žlutá, tráva se seká dříve, než vyroste a mizí obrovské množství hmyzu i ptáků. Tam, kam EU šlápne, sedm let tráva neroste. Doslova. A to ani nemluvím o tom, jak dotace slouží coby nástroj k vydírání "neposlušných" zemí. "Ale, to mé dítě, ve škole taky neříkej. To by totiž mohlo otevřít otázku uprchlické krize a tím by sis mohlo pořádně zavařit."

Uprchlická krize, migrační krize. Hodně se vyhýbám slovu "uprchlík", těch je totiž v těch hordách opravdu jen hodně málo. I když, pardon, já zapomněla.. Jsou to zástupy inženýrů a doktorů, skoro všichni utíkají před válkou a poukazovat na rizika ekonomická, bezpečností a zdravotní je xenofobie, rasismus a nenávist. "Tedy, milé dítě, kriminalita se sice zvedla, migrace je Trojským koněm džihádistů, množí se teroristické útoky "psychicky narušených jedinců", je obrovské množství znásilnění a sexuálních útoků, a to nejen na ženy (2), řeší se zdravotní rizika přenosu chorob a parazitů (3), ale ve škole o tom raději nemluv!"

A islám? To už je kapitola sama pro sebe. Ve školách se islám představuje jako náboženství míru, jen se trochu zapomíná mluvit o politickém islámu. To je téma, které se nehodí. "Islám riziko je, jeho hodnoty jsou neslučitelné s hodnotami západní civilizace. Prosazujeme a chráníme svobodu takového vyznání, které netoleruje nás, nevěřící. Ale to taky ve škole neříkej, nebo okamžitě vyfasuješ nálepku a budeš mít peklo. Co na tom, že je to pravda?"

A LGBT a genderové stereotypy? Tématice LGBT jsem věnovala samostatný článek, tak se tedy zastavím u genderových streotypů. Vymýtit! Aby ženská byla maminka? Neexistuje. Co když bude chtít být maminka chlap? Přinést holčičce k narozeninám panenku? V žádném případě! Tím ji totiž násilně tlačíme do ženské role. A to je nepřípustné! Ale ona už to Istanbulská úmluva vyřeší!! Připadá vám to padlé na hlavu? Ano, je to padlé na hlavu. Stejně tak je padlé na hlavu uznávat milion různých pohlaví. Jsou dvě - muž a žena. Máš to jinak? Pak je to "chyba v Matrixu". Nelze z toho dělat normu, jakkoliv si plně uvědomuju neštěstí lidí, kteří se s touto chybou narodili. Ale ne, i tahle naprostá šílenost je dnes ve světě prosazována a nesouhlas je trestán ve škole (4). "Takže, milé dítko, sice jsou opravdu jen dvě pohlaví. Ale ve škole to neříkej!"

Neziskovky, davy dobrotrusů, kteří vědí nejlépe, co je pro nás dobré, ničení tradičních hodnot, křivení pojmů a zadupání zdravého selského rozumu, lež a manipulace. To jsou symboly dnešní doby.. ALE VE ŠKOLE TO NEŘÍKEJ!