Malý přesto však silný. Známý přesto neznámý. Větší využití má, než si mnozí myslí.
Psí jazýček, ranocel, hojílek, myší ouško, to jsou nejčastější přezdívky jitrocele. Vzhled této hojně rozšířené bylinky myslím netřeba popisovat. Co je však třeba zmínit je jeho využití.
Mnohokráte jsem slyšela jitrocel naříkat, že bývá lidmi nedoceněn a že někteří ani nevědí jak je moc je léčivý. Zní mi v hlavě jeho slova, když mi onehdy říkal:
Lidé mne znají jako ranhojiče přikládají mne na puchýře na nohou. Využívají mé léčivé síly při bodnutí hmyzem, kdy mé listy v rukou promnou nebo lépe rozmačkají a přikládají na místa bodnutí.
Co však již lidé zapomínají nebo někteří ani neví je že má moc je daleko větší. Pomáhám při chrapotu, dávivém kašli, onemocnění jater, tuberkulóze plic, rakovině ledvin. Semeno mé léčí ledvinové močové i žlučníkové kaménky.
Na jaře než vyrazím do květu jé má léčivá moc největší. Semeno mé se sbírá v době plné zralosti což bývá konec léta začátek podzimu. Mé čerstvé listy rozemnuté v dlani smíchané s trochou soli přiložené na krk léčí strumu. Víš pampeliško nerad se chvástám ale mé rozmačkané listy vyléčí každou ránu i kdyby byla několik let stará. Tak velká je má léčivá síla. Jsem lidem tak blízko přesto mě nevidí.
