Véčkaři a antivéčkaři

My pracovníci antikvariátů máme jednu výhodu. Občas objevíme nějakou tu tiskovinu, knihu či časopis, nebo i originální dokument, které potvrzuje či vyvrací tradované historky. I dnes se mi do ruky dostala takové tiskovina.

Letni cislo revue Vinice Pane, s dopsanym heslemBurdats, Milo

I dnes se mi do rukou dostala tiskovina, která mi připomněla rozhovor, či spíše přednášku, kterou mne oblažil starší kolega stavitel Kruliš. Samozřejmě to bylo v době, kdy jsem tak trochu nuceně pracoval ve stavebnictví. Přednáška se týkala akce "véčkarů" v letech Protektorátu.

Že nevíte, kdo to "véčkaři" byli? Tak čtěte dále. V roce 1941 britská rozhlasová stanice začala vysílat výzvu, aby ve všech okupovaných zemích jejich obyvatelstvo tajně začalo malovat písmeno "V" jako symbol vítězství spojenců na hitlerovským Německem. A sám Churchill se stal ikonou této akce a dával se fotit z roztaženými prsty do vé. To byla výzva pro mladé středoškoláky. Ukrást křídu ve třídě bylo velmi jednoduché. Zato nakreslit písmeno "V" uprostřed noci na budovu státní správy, to chtělo trochu odvahy. Říkali si véčkaři a kreslili véčka, kam se dalo. Na lavičku v parku, nebo na vrata četnické stanice. Na druhý den ráno se v některých občanech objevila potřeba být řádným občanem a nakreslená písmena mazali mokrým hadrem. Ty bychom mohli nazvat slovem antivéčkaři.

Byla to prý vzrušující zábava a zároveň taková ta typicky česká pasivní rezistence. Jenže nikdo netušil, že se situace obrátí. Z véčkařů se stanou antivéčkaři a z antivéčkarů zase véčkaři. Jak k tomu došlo?

Joseph Goebels opět provedl svůj propagandistický majstštyk. Na den 17. července vyhlásil akci Viktoria. Všechny veřejné budovy měly být ozdobeny velkým písmenem "V" na znak vítězství říše na všech frontách. A tak bílým vápnem malovali úřední sluhové velké V na kdejakou budovu. Ajznboňáci jej nakreslili na čelo každé lokomotivy. Zahradníci vysázeli véčko do mnoha záhonů v městských parcích. A dokonce dlaždiči udělali největší "V" v zemi na dlažbě Staroměstského náměstí. A tu se zase omladina změnila pro změnu zase v antivéčkaře. Přemalovávali bílá V. Dopisovali k nim slova Veritas Vincit, což bylo heslo Pravda vítězí z prezidentské standardy. Nebo se k velkému V dopsalo volové a tak podobně. Tak protektorátní správa přitvrdila. Nahnala policii a četnictvo, aby hlídalo symboly "V" a požádala svazy vydavatelů, aby se přidala propagace písmene "V" i v tiskovinách. Došlo přímo k direktivnímu příkazu ozdobit obálku véčkem. A tak letní vydání všech periodik bylo ozdobeno nekonečnou řadou slov začínajících na V. Nejčastěji se jednalo o větu Všichni Věříme Ve Velké Vítězství Vůdce. Jakékoliv zesměšnění těchto hesel mohlo být trestáno.

I malý vydavatel miniaturního periodika Antonín Ludvík Stříž musel na letní číslo svého sborníku Vinice Páně umístit nařízené heslo. Antonín Stříž byl knězem nejčistšího srdce, vzdělaný, kultivovaný, byl básníkem, spisovatelem a překladatelem. Zaměstnáním byl kanovníkem Královské kolegiátní kapituly na pražském Vyšehradě. Když mu z tiskárny přivezli celý náklad letního dvojčísla Vinice páně do jeho vyšehradské kanceláře, prý se mu sevřelo srdce. Na jeho duchovně orientovaném časopise se skvěla věta "Věříme Ve Vítězství říše". A zde začínala historka, které jsem mohl i nemusel věřit. Pan kanovník vzal do ruky pero, namočil jej do černého inkoustu a na téměř všechny titulní stránky doplnil heslo slovem Boží. Věříme ve vítězství říše Boží. Teď už spokojeně začal vkládat čerstvá čísla do obálek a psát na ně adresy abonentů. Samozřejmě povinné výtisky pro úřady a Národní knihovnu nechal netknuté. Naštěstí mezi abonenty nebyl řádný konfident a tak pana kanovníka nikdo neudal, avšak mezi zasvěcenci byl považován za jediného antivéčkaře, který antivéčkařskou akci provedl veřejně.

No a dnes se v antikvariátě objevila velká krabice knih, mezi kterými bylo i mnoho čísel katolické revue Vinice Páně. Vzpomněl jsem si na historku stavitele Kruliše a začal jsem hledal letní číslo z roku 1941. Našel, i s tím přípisem "Boží". A tak potvrzuji pravdivost jedné historky o véčkařích a antivéčkařích.