kultivovanost

a peníze se často nepotkávají, no.

Pokud autor i dědička desetiletí mlčeli,

nedá se to brát tak, že se tento nápad volně používal v dobré víře, že už dávno zlidověl a nedošlo tak vlastně k vydržení?

Re: Pokud autor i dědička desetiletí mlčeli,

O autorská jakož i o jiná nehmotná práva je nutné se starat. Existují agenti, kteří to za autory dělají. Samozřejmě nedělají to zadarmo. Když se o svá autorská práva nestarám, může dílo zlidovět a pak je to problém. Je to obdoba opuštěné věci. Z jiného soudku, ale obdobného. Ve škole nás učili případ Pilsner. Plzeňské pivovary se dlouho o svoji značku nestaraly. Tak ji začaly používat pivovary na celém světě. Když se Prazdroj probudil, měl smůlu. Soudy v zahraničí označily značku za "zlidověnou" a Prazdroj prohrál všechny spory. Budvar byl opatrnější a staral se o svoji značku. Jedině ten Anhauser Busch mu dělá problémy.

Váš Milo Burdátě

Díky za témata,

jaké si vybíráte. Zaujalo mě to, karmuji.

Vážený autore, - 1 -

 já jsem si vždy myslel, autorské právo není a ani nemůže být věčně trvající zdroj příjmů pro dědice autora. Takže nejsa právník mám následující dotazy:

- Není náhodou trvání autorsakého práva omezeno právě těmi 50 lety?

- Nemá náhodou porušení autorského práva nějakou promlčecí lhůtu?

- Není postup uvedené dědičky po právu motivován tím, že vidí, jak se nyní bezostyšně obchoduje, kupčí a profituje z uměleckégho díla jejího otce?

Ona může mít několik pádných argumentů, proč se nehlásila o svá práva dříve. Za totality byla nezletilá, socialistické podniky si s dodržováním autorského práva moc hlavu nelámaly. Myslím tím případy drobných výrobků a návrhů designu apod. To vypuklo až později, někdy tak v 70 tých a 80  tých létech, kdy se zlepšovací  návrhy a podobné  věci začaly hodnotit jako vynálezy, patentové vzory a  autorská díla, a kdy se tomu u nás někdo začal konečně trochu systematicky věnovat. Tuším, že tehdy došlo k nějaké novele příslušnýc zákonů.