Kauza Golem - právo na odškodnění

Fričův film Císařův pekař - Pekařův císař natrvalo do našich myslí ukotvil vizáž císaře Rudolfa, komořího Langa, magistra Kellyho či bájné Sirael. Avšak hlavně do paměti dětí vryl podobu Golema. Toto nepohyblivé hliněné monstrum s prapodivným zdrojem energie mělo, v druhém plánu, symbolizovat imperialistické pokusy s atomovou energií, přičemž nakonec čeští pracující využili energii jádra v prospěch všech. Překovejme měče na pluhy a změňme Golema na pec na chleba. Takto by znělo upravené heslo českých mravně vyspělých mírotvorců, neboli dramaturgů uvedeného snímku.

Golem podle Horejce, ne od Horejce

Staroměstské strašidlo Golem se však vrátilo. Ne fyzicky, ale jako postrach všech, kteří své restaurace, stánky, obchody či muzea vyzdobili jeho podobou. Dědička autorských práv paní Dagmar Dományová vysoudila na majiteli Muzea voskových figurin Zdeňkovi Kočíkovi 50 tisíc korun.

"Co na to pane oceňovateli?", ptají se mne kolegové. "Jak bys ty ocenil autorská práva ke Golemovi?"

Takže uvedu můj pohled na tuto ošemetnou věc. Paní Dományová má nezpochybnitelné právo na všechny výrobky, které budou reprodukovat původní podobu návrhu Golema, tak jak ji nakreslil a vymodeloval akademický sochař Horejc. Autorské právo v naší zemi je nezcizitelné a lze jej zdědit, avšak ne prodat. Prodat lze pouze práva k užítí. V tomto ohledu je všechno v pořádku a držitel autorských práv má nárok na odměnu z užití díla. Tu nedostal, žaloval, vyhrál spor a tak pan Kočík musí platit. Vše je v naprostém pořádku.

Na druhou stranu lze odsoudit i jednání autora a po něm jeho dědice. Dílo vzniklo v roce 1951 na objednávku Barrandovských studií. Filmem se proslavilo. Od roku 1951 bylo reprodukováno nesčíselně krát. Já osobně si je jako dítě pamatuji z různých poutí. Ptám se, co dělal autor v té době? Poskytoval práva k užití lidovým hrnčířům? Odpověď zní: Ne. Pan Horejc se o svá práva určitě nehlásil, nesoudil se, nežaloval. A tak uběhlo 50 let a dílo takzvaně zlidovělo.

Pohybuji se v oblasti umění již několik desetiletí a ani já jsem netušil, že Golem není obyčejná kašírovaná rekvizita vyrobená v barrandovských dílnách, ale že je svébytným uměleckým dílem Jaroslava Horejce. Mimochodem Horejce řadím mezi špičkové české sochaře a v oblasti artdekovské plastiky nemá konkurenci. Pokud se dnešní rozhodnutí soudu stane precedentem, bude to hrozně nebezpečné.

Představme si právně správný postup autora. Už od padesátých let si všichni lidoví hrnčíři a výrobní družstva uzavírají smlouvy o užití díla s panem Horejcem, kterému pak budou platit nějaké to procento z tržeb. Jakékoliv jiné užití autorských práv, pan Horejc, či později paní Dományová okažitě zažaluje. Všichni budou vědět na čem jsou a kdo vyrobí kopii Golema, třebas jako kasičku pro děti bez licenční smlouvy, musí počítat s trestem. Nic takového však neprobíhalo. Nikdo nevyžadoval licenční poplatky a tak ani nikoho nenapadlo, že Golem je svébytným uměleckým dílem. Golem se rozšířil, tak jako se rozšířily figurky zahradních trpaslíků. A teď někdo po padesáti letech začne rozesílat žaloby. A navíc v nich požaduje nereálné finanční nároky.

Opět říkám, že nezpochybňuji nároky paní Dományové a jako odhadce majetku i nehmotného či duševního, bych ji rád pomáhal s oceněním všech jejích nároků. Avšak od svých klientů požaduji, aby postupovali korektně. Nejdříve by musela požádat uživatele těch všech Golemů o uzavření licenční smlouvy s vyčísleným obvyklým autorským poplatkem. Kdyby někdo nechtěl smlouvu uzavřít, trvat na odstranění či zničení autorským zákonem chráněných výrobků. A až poté bychom šli společně k soudu.

A jaké jsou obvyklé autorské licenční poplatky. Pohybují se řádově v jednotkách procent. U hliněného Golema za prodejní cenu 250 Kč by byl licenční poplatek zhruba 10 - 15 Kč. To znamená, že výrobce, který prodá za měsíc 60 kusů golemů, by zaplatil ročně maximálně 10 tisíc ročně.

Při užití díla jako výstavního exponátu jsou licenční poplatky smluvní a spíše symbolické. Umím si představit dohodu, že poplatek bude symbolických 1 koruna ročně, avšak že u díla bude plné jméno autora.

Pokud by se postupovalo jinak, agresivně a s velkými finančními nároky, bylo by to kontraproduktivní. Prostě by všichni přestali golema vyrábět a vystavovat a časem by se na něj asi zapomnělo. A dědicové autorských práv by utřeli, slušně řečeno, ústa.