Mám souseda, který byl

nasazený do Berlína. Byl tam několik let, téměř až do konce, zažil šikanu, hlad, bombardování. Byl rád, že nakonec přežil. Dodnes nesnáší němčinu. Na svůj věk je ale velmi aktivní. Pak mám známého, jehož otec utekl z nucených prací právě z Vídně. Esesáci ho hledali v jeho bydlišti na Moravě. Pod hrozbou zastřelení měly manželka a děti vyzradit, kde se ukrývá, ale tady pomohl starosta, nebýt toho dobráka, byla by patrně celá rodina zastřelena. Tou vesnicí se už ale probíjeli Sověti, byl duben 1945, a Němci začali mít jiné starosti, než hledat uprchlíka.