Budeme vydělávat i na Palachově smrti, paní doktorko?

Jako antikvář mám kolem sebe pouze předměty na které se vztahuje autorské právo. Nehraji si na znalce autorského zákona, avšak těch 20 tisíc autorských předmětů, knih, grafik a fotografií, které mám ve svém krámku na mne vyzařuje jakési jiné vnímání práv k autorské tvorbě. A proto snad mi hnulo žlučí, že někdo podle zmiňovaného autorského zákona žádá na Českém rozhlasu 300 000 korun za domnělá autorská práva k poslednímu rozhovoru národního mučedníka Jana Palacha.

foto z indexu

Ještě větším překvapením pro mne bylo zjištění, že oním žalobcem je žena, která ohořelého Jana Palacha navštívila na smrtelné posteli. Ta žena byla navíc lékařka a psychiatrička. Vždy jsem se domníval, že ženy, navíc lékařky a navíc  psychiatričky mají jaksi vrozené vyšší morální cítění. Bohužel k osobě Dr. Zdenky Kmuničkové tato charakteristika jaksi nesedí. Uvedená paní zřejmě pocítila mimořádnou šanci nahrabat si na úkor veřejnoprávní instituce, to znamená na úkor nás všech.

O co šlo. Český rozhlas, resp. jeho dceřinná společnost Radioservis vyprodukovala cédéčko, k výročí smutného roku 1968. V tomto desetihodinovém záznamu se objevil i rozhovor s popáleným Janem Palachem. Autoři kompilace uvedený rozhovor našli jako několik fragmentů v rozhlasovém archivu. Většina z nás, co se o českou historii zajímáme, víme o tomto záznamu. Všichni jsme se dodnes domnívali, že se jedná o záznam smutného posledního veřejného vystoupení Jana Palacha, který snad pořídila tehdejší bezpečnost.

Čtenář s právnickým vzděláním jistě tuší, proč uvádím, že se jedná o záznam veřejného vystoupení. Ale nechci se tady hnípat v nuancích právnického jazyka. Jde mi o to, že někdo na přání národní oběti, martýra prvního stupně, živé pochodně a zrcadla našeho svědomí udělá zvukový záznam jeho posledních slov. Tato slova měla vysvětlit jeho čin  a apelovat na masy, aby jeho čin nebyl zbytečný. Určitě chvályhodný čin, a za to patří tomu anonymnímu prstu, jenž zmáčkl tlačítko Record naše poděkovaní.

Bohužel z anonymu se stala konkrétní osoba a z chvályhodného činu se stal čin nízký, mrzký či přímo rouhačský. Kdyby se uvedená doktorka jenom ozvala, že si přeje vystoupit z anonymity a chce být uznaná jako ta apoštolka, která nám zprostředkovala slova mučedníka, měl bych možnost alespoň jí poděkovat  vzdát úctu. Ona však chtěla něco jiného, statisíce v hotovosti a navíc ještě požadovala zničení záznamu, stažení všech kopií a jakousi omluvu.

Paní doktorko, neomlouvá vás ani skutečnost, že jste medicínu studovala v tuhé komunistické době, kdy slovo morálka bylo cizím slovem. Pokud máte jiné vysvětlení pro svůj neetický čin, žádání absurdní částky na instituci, která se skutečně snažila velmi výrazně uchovat Palachův odkaz, můžete mne i další čtenáře o své pravdě přesvědčit v diskusi pod článkem. Případně mi poslat svoji reakci na můj mail, slibuji, že jej zveřejním.

Možná vaši motivaci i pochopím, ale přesto se mi pořád dere z úst pouze tato krátká věta: "Fuj, hanba." A věřím, že pokud se na vás teď dívá z nebe Honza Palach, cítí to samé.