V Čechách máme Ježíška
Nakračujeme kolem něj opatrně, aby se nám opadající bodlinky nezapíchaly do koberce víc, než je nezbytně nutné. Děti se s hurónským řevem perou o dárky, které dostal někdo jiný. A když je podezřele dlouho ticho, znamená to jediné, buď něco rozbily a teď se to snaží nastrkat pod skříň, nebo sebraly hračku sourozenci a schovávají se s ní pod peřinou.
Vánoce jsou nádherné, většina z nás je má ráda. Ale kdy jsou vlastně nádherné? Těch pár okamžiků pod stromečkem, když Ježíšek donese dárky? Nebo snad během večeře, kdy ti nejmenší nemají ani chuť na jídlo, na které se celý den těší, protože už se samou nedočkavostí nemůžou na ten štědře prostřený stůl ani podívat? Kdy je to „TO“, proč to vlastně celé děláme? Kdy nastane ten kouzelný okamžik, na který se celý rok těšíme? ( Já vím, pánové, vy zase až tak moc ne.)
Papíry jsou roztrhané, všude se válejí krabice a mašle. Děti radostně vískají a my, dospěláci, sledujeme krabice, které jsme zabalili a o kterých víme už předem, co ukrývají. Snažíme se zachytit ten výjimečný okamžik. To, že ty naše děti ještě „věří“. Myslím, že věřit na Ježíška je jedno z těch nádherných, kouzelných chvilek dětství.
Před Vánocemi jsem četla mnoho článků o tom, jak „moderní“ rodiče nechtějí držet tradici Ježíška. Nechtějí svým dětem „lhát“ a zadělávat jim do budoucna na traumata ze lži. Nevím, jak vy, ale já jsem rozhodně žádným traumatem netrpěla a netrpím. Neměla jsem pocit, že jsou mí rodiče podvodníci, kteří mi celé dětství lhali o tom, kdo dává dárky pod stromeček. Milovala jsem čekání na Ježíška a miluju ho do dneška, i když už „vím“, jak to doopravdy je. Nenechám si zkazit tu vánoční klasiku. Klidně budu nemoderní rodič a ponesu riziko toho, že budou mé děti traumatizované do konce svých dní tím, že jsem jim každý rok „lhala“. Víra v to, že dárky dává Ježíšek je krásná a nevidím na ní nic špatného.
Jsme generace, která za každým nezdarem hledá traumata z dětství. Hledáme viníka. Netvoříme svůj život. Neneseme za něj odpovědnost a hlavně ji nést nechceme. Je jednodušší to hodit na někoho jiného. A tak, když se nám nebude dařit (překvapivě díky vlastním rozhodnutím, která jsme učinili v minulosti), svedeme to na někoho jiného.
A proč ne třeba na Ježíška?
Zdá se vám to přehnané, ulítlé, švihlé? Mně taky. Stejně tak jako myšlenka toho, že mě budou mé děti považovat za lháře, který jim zničil dětství jen proto, že trval na tom, že na Vánoce v Čechách prostě dárky nosí Ježíšek.
Nesoudím rodiče, kteří svým dětem řeknou pravdu o tom, kdo u nich doma chystá dárky. Je to věc každého. Jen to není cesta pro mě a mé děti.
Všimli jste si letos něčeho nového? Všimli jste si, že těch Ježíšků v našich životech přibývá? Jsem vděčná za každého opravdového přítele v životě mém a v životě mých dětí. Děkuji za nová přátelství, která vznikla během tohoto roku. To jsou ti Ježíšci, kteří kolem nás s pokorou nakračují každý den. Ti, kteří tu jsou pokaždé, když je potřebujeme a také pokaždé, když jsme prostě a jednoduše šťastní. Přeji vám, abyste se pozorně dívali kolem sebe a ty „Vaše Ježíšky“ nepřehlídli.
Daniela Bulířová
Strach má každý rodič
Jako mladá (ne, že bych jí už dneska nebyla) jsem se nebála chodit setmělým lesem, tmavými ulicemi spícího města. Nebála jsem se jít po tmě na záchod, ani sednout na stopa k cizímu člověku do auta.
Daniela Bulířová
Setkání s andělem
„Slečno, vy jste anděl,“ řekl a přitom klopil zrak stranou. „Jak jste na to přišel?“ podívala se na něj přímo.
Daniela Bulířová
Nebojte se říct si o to, co chcete.
Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.
Daniela Bulířová
Jaké to je, když v životě uklouznete po medvědím lejnu?
Možná vás některé zklamu, ale po medvědím exkrementu jsem neuklouzla. Jen mě tak napadlo toto přirovnání při povídání si s kamarádkou.
Daniela Bulířová
MUSÍM, protože CHCI!
Na první pohled v nás slovo „MUSET“ zabíjí kreativitu a svobodu. Jestliže něco „MUSÍM“, pak to musím udělat, ať chci nebo nechci, ať se mi to líbí nebo ne, ať s tím souhlasím, či nikoliv.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
Nabízíme prodej bytu 1+kk, 30m2 Vrchlického 9/40, Praha - Košíře
Vrchlického, Praha 5 - Košíře
4 390 000 Kč
- Počet článků 28
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 407x
Nejsem žena, kterou lze strčit do škatulky. Jsem živel. Miluji život a vše co přináší. To dobré, i to špatné.
Život je cesta, po které stojí za to jít.