MUSÍM, protože CHCI!

Na první pohled v nás slovo „MUSET“ zabíjí kreativitu a svobodu. Jestliže něco „MUSÍM“, pak to musím udělat, ať chci nebo nechci, ať se mi to líbí nebo ne, ať s tím souhlasím, či nikoliv. 

V mnoha z nás vyvolává slovo muset odpor.

Cítíme značnou nevoli, že nás někdo do něčeho nutí!

Jistě znáte repliku: „Musím jen umřít.“

Ale to je velký omyl. Musíme spoustu věcí, které jsou pro nás natolik zautomatizované, že už si jich ani nevšímáme. Ale ve chvíli, kdy se nám takových věcí přestane dostávat, pocítíme to okamžitě. Dýchat, jíst, pít musíme a nijak zvlášť nás to netrápí. Víme, že toto „muset“ je pro nás dobré. Udržuje nás to na živu.

Co tedy s těmi ostatními „MUSÍM“? Jak k nim přistupovat, aby nás nelikvidovala?

Musím na úřad.

Musím uklidit, protože přijde návštěva.

Musím na rodinnou oslavu.

Musím pracovat, když tu práci nenávidím.

Musím se učit.

Musím… (doplňte si tam, co chce. Cokoliv vás napadne.)

Většina takových „musím“ nám příliš radosti do života nepřináší.

Co tedy s nimi? Jak se vyvarovat negativním emocím, které v nás slovíčko „muset“ vyvolává?

Máte toho všeho až po krk a s každým dalším „MUSÍM“ máte čím dál tím větší chuť zařvat do celého světa „ALE JÁ NEMUSÍM!“.

A pak zabouchnout okno, zatáhnout závěsy a s vědomím, že vám všichni můžou vlézt přinejmenším na hrb, se pohodlně svalit do křesla a nedělat vůbec, ale vůbec NIC.

Tak a vyzrál jsem na vás!

Trhněte si třeba protézou, protože já NEMUSÍM!

Na chvilku se zamyslete.

Je vám líp?

Skutečně se vám ulevilo a cítíte se spokojenější?

Možná na pár chvil ano, ale co dál?

„MUSÍM“ jste jen odsunuli. Přeložili jste ho na jindy a vytvořili tak problém, který na sebe začne nabalovat další a další nepříjemnosti. Situace se bude zhoršovat a vám nebude líp. Spíš naopak.

Jaká je tedy správná cesta?

V první řadě si musíte uvědomit, že to, jak se cítíte, záleží jen na vás. Vy rozhodujete o svých emocích. Vy určujete, jaké pocity necháte přežívat ve své hlavě.

Máte právo volby. Jen vy jste zodpovědní za to, jak se cítíte. A cítíte-li se špatně, můžete za to vy. Ne někdo jiný, nebo slovíčko „MUSÍŠ“.

Na vás totiž záleží, jak k celé situaci přistoupíte a hlavně jak na ni zareagujete.

To je to podstatné!

Když si vyberu, že se prostě budu cítit skvěle, že si nenechám zkazit den, tak si ho zkrátka nenechám zkazit.

Vše je o přístupu!

Musím stát ve frontě na úřadě? Ok, stoupnu si do fronty a udělám z nevýhody výhodu. Můžu si opakovat anglická slovíčka nebo si v hlavě vizualizovat svůj nový projekt. Napsat pár sms lidem, na kterých mi záleží, ale na které nemám poslední dobou čas. Můžu se usmát na spolučekatele ve frontě a zlepšit jim tak den. Je toho spoustu, co můžu.

Záleží jen na mně, jak se rozhodnu.

Někdy v nás to samotné „MUSÍM“ dokáže probudit naše skryté silné stránky. A pokud jsme bdělí a připravení chytit příležitost za pačesy, pak se pro nás „MUSÍM“ stane doslova požehnáním.

Pracujte na sobě. Zkuste brát „musím“ jako výzvu. Jako kontrolu vašeho postoje.

Tím, jak sami porostete, začnou být jiná i vaše „MUSÍŠ“.

Začnete si je dávat sami.

„MUSÍM, protože CHCI“ se stane novou součástí vašeho slovníku.

A takové „MUSÍM“ má obrovskou sílu