Olza Olza, mať rodnaja..

Co pro indiána Čeruiše Amazonka, pro Grigorie Melechova Don či pro Ramsese Nil, to pro šlonzáka Olza. Řeka pramenící v Beskydech a vlévající se do Odry.

Někteří možná namítnete, že taková řeka neexistuje, že v mapách není. Ale je, ale v rozporu s lidovou tradicí byla u nás bohužel pojmenována Olší. Já se ale podobně jako asi 99.9% obyvatel těšínska (dle mého odhadu) budu držet jména, jaké dali před staletími téhle řece mí předkové. Tedy jednoznačně Olza. Peripetie s pojmenováním Olzy jak Čechy, tak i Poláky, jsou popsány v knize „Olza, od pramene k ústí“, jejímž spoluautorem je náš kolega bloger pan Bronislaw Ondraszek.

Olza pramení ve Slezských Beskydech na území Polska. Zajímavostí je, že její pramen se nachází relativně nedaleko (cca 500 m) od toku Wisly, nejdelší polské řeky.

(Wikipedia.pl, autor Prz. Borys, licence Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0)

Od svého pramene Olza směřuje k česko-polské hranici, když se na jejím toku nachází přehrada, tedy retenční nádrž Gańczorka pod stejnojmennou horou. V katastru obce Bukovec (ČR) pod horou Bukowiec (PL) se z Olzy stává hraniční řeka. První společný úsek Olzy měří asi jen 300 – 400 metrů a Olza vstupuje do Česka. Přes Jablunkov putuje do Třince a tam dochází k další zajímavosti. Olza tam totiž protéká „Werkem“ tedy třineckými železárnami, takže ten úsek asi nebude běžně přístupný. Jeden kolega mi vyprávěl, jak v mládí sjížděli s kamarády Olzu, nějak pokoutně do „Werku“ propluli a tam je naháněla bdělá závodní stráž. Odpolko strávili na OO VB. Mimochodem, ač nejsem vodák, myslím, že Olza asi moc pro loďky sjízdná nebude.

Od Třince plyne k Těšínu, kde se opět stává hraničním tokem. Vytváří hranici mezi Českem a Polskem až do Karviné a opět se vrací do Česka. Třetí hraniční úsek je z Petrovic u Karvné (část Závada) až k Věřňovicím, ty obteče územím ČR a zhruba po dvou kilometrech opět vytvoří česko-polskou hranici, a to až k ústí do Odry u polské vsi Olza. Délka jejího toku je 86 km.

Nad řekou Olzou v dnešní Chotěbuzi blízko Těšína se kdysi vypínalo slovanské hradiště, na stejném místě dnes stojí jeho replika.

(Wikipedia.cz, autor Qasinka, licence Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication)

Olza je nejvýznamnější řekou Těšínského Slezska. Leží na ní někdejší knížecí sídlo Těšín, rozdělené díky mocenským hrátkám po 1. světové válce mezi dva státy. Jak jsme si ukázali, Olza v podstatě rozděluje těšínsko na část přináležicí Polsku a Česku. Ta česká část je známa jako „Zaolzie“ – tedy země za Olzou a žije zde početná polská menšina. Ještě před sto lety to byla výrazná a jednoznačná většina, ale postupem času došlo k počeštění velké části polskojazyčného obyvatelstva a v současnosti se k polské národnosti hlásí na těšínsku asi 10 % obyvatelstva, byť v některých obcích a městech je tento počet výrazně vyšší, i nadpoloviční.

Neoficiální hymnou Poláků z Těšínska je nepochybně píseň Jana Kubisze „Płyniesz Olzo po dolinie“, řekl bych že aktuální i dnes a nejen pro tuto národnostní menšinu. Já jsem ale do tohoto blogu vybral skladbu těšínského rodáka, hudebního skladatele, scénaristy, herce producenta a manažera Leszka Wronky:

Tak jak Olza přinášela do Těšínska rozvoj a obživu, tak dokáže být i krutá a nemilosrdná. Ničivé a devastující povodně vyvolaly potřebu takových zásahů a opatření, které by minimalizovaly případdné škody. I když byly některé části Olzy regulovány, přesto ani taková opatření nedokázala škodám zabránit, viz například povodně v r. 1997. Při loňských povodních jsme měli obrovské štěstí, že v Beskydech moc nepršelo, jinak by asi v této oblasti došlo k podobné katastrofě jako v Krnově a Opavě. U nás to vypadalo „jen“ takto:

(Foto autor)

Pro mne je Olza spojena s bezstarostným dětstvím a hlavně létem. Koupání všude možně a hlavně u splavu v Dětmarovicích, později táboráky na břehu anebo tradiční smažení vaječiny s celou rodinou. Dneska to je oblíbené místo procházek s dětmi nebo třeba pejsky, místo, kde můžete spatřit hrající si liščata, hlodající bobry nebo nad vámi zakrouží mořský orel.

Olza je pro mne i symbol domova. Odsud pocházím, sem patřím, tady jsem se stal tím, čím jsem. I když jsem během života strávil pár let daleko odsud, vždycky jsem věděl, že se sem vrátím, že tady je doma, protože tady je Olza....