Jak jsem stála o vyvýstavování

Kdežijuvá městská část se rozhodlala řádně uspořádat hojnou výstavu. Album malebných maleb, výstavu postav i nestriktního abstraktního. Rozmalby i nemalby byly rozestavěny do dvou síní, kde byla výstava vystavěna.

Každautor mohl postavit ráz či duo obrazů. Dřív než nejdřív ale neposílat fotkové cvaky obrazů. Ob obraz byl jiný autor. Au? None, jen se bleskové focení zaplnilo kus fotky, na štěstí paní pořadatelka byla pořád razantně tolerantní.

Po pošlu photek krok druhý levou: naočkovat obrazy očky. To už bylo kladivově těžší. Krátpár se nestrefilo. A obraz byl ehm málem druhou nazděn bez záruky zaruku.

Že jen všem o teď právě dopravit obraz do Galerie 9.

Nakonečně jsem očkovaný obraz nechala doma a chvatem jsem chala namísto obrobrazu dva menší, aby byly nazděny časově včas. Všaktaky(jo)vě amatérsky zabaleny do bezgelových igelitek a odnesově poodnešeno.

Pakale šel při rozmysl na obrobraz. Taxovala jsem tak jeho tíhu na výstavní huť. Výstavba výstavy užbyla v proudním plnu, ale k výměně dodošlo. Za párků korun se taxič nenadávkově nadivil, zda obraz není kradmo kradený.

Na vernisáži jsem pak ve středu dostala vínovou skloničku a červené a žluté růže. Na výstavu se zastavilo a zastalo se jí hojně lidí, atak. Bylo to vedené povedeně.