„Fotografie nemůže lhát, fotograf ano. “

Použila jsem citát Lewise Hineho, který vystihuje  "nejupřimnějšího" sobce na světě. Umělci obvzlášť sobečtí jsou to jedinci a neboť svět je malý a o náhody není nouze, potkalo mne výsadní postavení jednoho takového  zažít na vlastní kůži i nebezpečí. 

Říká se kolik znáš jazyků,tolikrát jsi člověkem...no kolik tváří nosíš  i tolik postav můžeš předstírat. Někteří znají jen jednu jeho variantu  z opačných konců, někdo obojí a někdo zná i tu pro ostatní neznámou, kterou si nejčastěji jako 13.komnatu nosíme v sobě ukrytou. 

Povídám si v myšlenkách, překládám věty ze sobečtiny do upřímništiny, kdy jeden jazyk překládá druhý, tak aby jsme dosáhli své vytoužené identity. Sobečtina je veřejná a upřímniština se nachází v ilegalitě.

Fotograf často nosí svou tvář na fotografiích a nemusí to být autoportrét, vyjádření jsou různorodá, fotografie  často vypovídají o skutečné tváři a  někdy vypráví o tváři, kterou chceme toužebně  býti. Píši o tváři , míním tím člověka jako celek.

„Otázka trápí mě nocí dnem, zda lidstvo či mé já blázen je.“    

Albert Einstein