Rychlost, peníze a čas. Vše spolu vzájemně souvisí. Někdo nemá pojem o čase.
A někteří z lidí si svůj čas hlídají.
Jedna část proto, aby čas neztráceli.
A více spěchali a vydělali.
Další část si čas také hlídá.
Neboť je jim vzácný a drahý.
Hledají zpomalení, zklidnění.
Nalezení určité rovnováhy.
Chtějí čas ušetřit pro své priority.
Nespěchat životem, ale žít ho.
Čas se nedá vrátit.
Čas se nedá koupit.
Čas jsou peníze.
Často omílaná věta.
Všimněme si, jak lidé v některých zemích spěchají více než v jiných.
Pomalejší tempo je vidět na jihu Evropy. A skutečně tam nyní mají s penězi trochu problém. Nicméně odpolední spánek - siestu - tu jim tak trochu můžeme závidět. Je trochu těžší si naordinovat jako jednotlivec odpolední spánek v zemi, kde ostatní nejsou zvyklí odpoledne spát a panuje tam takzvaná "kultura rychlosti". Četl jsem o době trvání typického francouzského oběda. Prý jedí dlouho a hodně přitom mluví. Za mých mladých let se říkávalo: "Při jídle se nemluví". A přitom na tom jihu Evropy mapujeme delší průměrný věk a méně civilizačních nemocí.
Majitel jedné pohřební služby mi jednou řekl: "Není kam spěchat. Včera jsem jednoho nesl, bylo mu necelých pětapadesát. Dnes už tu není."
Tak ten, kterého nesli, tolik spěchal, až to uspěchal. Možná někdo může namítnout: „Třeba byl nemocný“. Třeba ano. Mohl získat chorobu dědičně již od narození. Ale většina těch brzy umírajících umírá na civilizační choroby získané díky naší kultuře – nebo spíše „nekultuře rychlosti“. Není čas na zdraví, na sebe, na blízké, na „odcházející“.
Jen si představme takový scénář:
Stovky lidí v přídřepu čekají na výstřel startovní pistole. Po výstřelu běží, utíkají jako o závod k cílové pásce. Když ti první, kteří se blíží k oné cílové pásce, si všimnou nápisu na metě: Namísto nápisu CÍL je tam nápis SMRT. Absurdní? Nebo tak absurdní, že až pravdivé?
Přečíst jiný článek autora
Životní prostor
Dovolená s batožinou
Vyhazovač
Peníze kontra čas
Stanovovat si cíle nebo žít?
Koule u nohy
