Hodně přemýšlím o lidech s ohledem na shromažďování věcí.
První skupina – sběratelé neboli shromažďovatelé.
Celý život shromažďují, a než by něco vyhodili, raději plánují ...
... větší byt nebo jejich větší počet, větší dům nebo jejich větší počet,
větší garáž (kůlnu, stodolu, …) nebo jejich větší počet….
Potřebují totiž stále více nových úložných míst.
Časté výroky shromažďovatelů:
„Co kdybych to někdy ještě potřeboval?!“
„To se může přece ještě někdy hodit.“
A pak jsou ti druzí. Vyhazovači. Nečiní jim potíže něčeho se zbavit.
A je tu ještě třetí skupina. To jsou takoví „vyhazovači v pokročilém stádiu vývoje“. Ti se zamýšlí již při pořizování věcí, zda je tak nutně potřebují. A omezují pořizování věcí, aby je pak nemuseli vyhazovat. Ti pak ani nepotřebují tolik času trávit vyděláváním peněz a můžou tak čas využít ke své radosti.
Lidé se také mění a často se stane, že během života přeskočí z jedné skupiny do jiné. Zajímavé je také, jak takovému shromažďovači zasáhne do života třeba válka nebo pohroma typu povodně.
Každopádně mne pocit minima věcí i minima všeho dalšího umožňuje mi více dýchat, více žít a méně se starat o uklízení, údržbu, splácení… Prostě osvobozuje od různých závazků a povinností.
Co kdybych se v budoucnu rozhodl přestěhovat „do teplých krajin“ – třeba na Maltu?
To by se mi pak docela hodilo „mít málo věcí“ a nemít starosti „co s tím“.
A jak na to?
Tady platí jedno pravidlo. Lidé všeobecně přeceňují možnosti jednoho dne a nedoceňují možnosti nějakého delšího okamžiku, třeba čtyř let. V praxi to pak vypadá tak, že si takový člověk naplánuje na jeden den hodně věcí a během dne i v jeho závěru jen konstatuje: „Nestíhám!“
Naučí-li se člověk vytrvalosti a dá-li si za úkol alespoň jednou týdně vyhodit alespoň tři „věci“, je to 150 věcí za rok a 600 věcí za ty uvažované čtyři roky (= prázdný byt (:-)). A člověk při tom pomalejším tempu může vyhazovat (nebo prodávat a rozdávat) uvážlivě, s rozmyslem. A nejdůležitější pak je nepořizovat již si věci další a další.
Pokud si něco chci pořídit, počkám měsíc, a po měsíci se sám sebe zeptám: „Ještě to potřebuji? A opravdu to potřebuji? Nebudu za pár let zase v situaci, že budu přemýšlet komu to prodat, darovat nebo kam to vyhodit?“
Přečíst jiný článek autora
Jak vydělat peníze na cestování?
