Trosečník uprostřed davu

Před časem jsem četl velmi dobře napsanou knihu nazvanou Nikdy nejez sám. Autor této knihy celý svůj život extrémně vynikal v navazování obchodních vztahů. A napsal tuto poutavou knihu. Po přečtení jsem si ujasnil několik věcí.

Jsem introvert a netoužím mít mnoho vztahů. Raději pár a kvalitních. Toto rozhodnutí mne určitě znevýhodní finančně. Protože právě ti lidé, kterým říkám podle jiné dobré knihy (Bod zlomu) „maveni“ nebo „spojovatelé“, mají vyšší příjmy než ti druzí. Přeji jím to. Já raději klid. Třeba na pobřeží ostrova Malta ve Středozemním moři. Maveni vždy první ví, co a kde se stalo nebo právě děje, spojovatelé vědí, komu o tom říci nebo od koho se o tom dozvědět.
Lepší finanční vyhlídky extrovertů nejsou jedinou jejich výhodou.
Být extrovertem má množství výhod.
Ale já jsem rád introvert.
Být introvert má také své výhody.
Nepůsobí na něj tolik cizích vlivů a názorů a vytváří si tak názory své. To podporuje jeho tvořivost. Méně kopíruje a více vymýšlí. Má velmi bohatý vnitřní svět.
Často takzvaně „pálím mosty“. Ne že by přátelé pro mne nic neznamenali. Mám rád všechny, které jsem kdy poznal a často si na ně vzpomenu.
Také již od určitého věku nevyhledávám příležitosti vytvářet další a další nové vztahy. Mám rád samotu. Nebo společnost jen těch mně nejbližších. My lidé jsme různí a někteří asi potřebují sdílet své štěstí a neštěstí s mnoha osobami. Mne stačí několik málo osob. Jako bych měl pocit, že by mi příliš mnoho vztahů mohlo ubírat z časového prostoru pro můj vlastní život.
Proč mne tedy při mém přemýšlení odstěhovat se za teplem a mořem nejvíce láká turisty přeplněná Malta? Vzpomínám si, co jsem si přečetl o Arabech. Často žijí nahuštěni v minimálním prostoru nějaké oázy a mají vypěstovanou vlastnost „být sám uprostřed davu“. Snesou tím taky daleko bližší fyzický kontakt s neznámou osobou, než je tomu u Evropana. Přistihl jsem se, že asi musím mít nějaké dávné arabské nebo turecké geny. Mám rád tureckou a arabskou hudbu, středomořskou stravu, teplo, slunce, moře.
Ale zpět k samotě. Tu nevnímám jako stav „být sám“. Přítomnost lidí mne nevadí. Naopak. Miluji stav „být pozorovatelem“.
Než klábosit s lidmi, je mi bližší přemýšlet.
Přečíst jiný článek autora
Já a moře – já a hudbaVánoce na ostrově Gozo

Závodit se životem nebo jej žít?

Životní prostor

Dovolená s batožinou

Vyhazovač

Proč to většině lidí nejde?

Koule u nohy