Rivalita

Je vidět napříč celou společností. Je a byla asi odjakživa zakořeněna v převážné většině jedinců. Na jedné straně dobře. Soutěživostí lidská společnost snáze a rychleji dosáhne pokroku a prosperity. Na druhé straně se projevují některé negativní vedlejší efekty.

Někteří lidé příliš mnoho sledují, kdo je dál nebo výše, a nejsou-li mezi prvními, jsou nevraživí, závistiví, zlí.

Někteří se zase snaží udržet krok s prvními. Nebo alespoň s „průměrem“. A to je často žene někam, kam by vůbec nešli, kdyby se soutěživost jako vlastnost nějakým mávnutím proutku vytratila. Často tak kupují jen proto, že ostatní to mají taky. Jedou někam jenom proto, že tamti byli taky. Účastní se nebo dělají toto, neboť ostatní taky. Někteří pak mají dokonce potřebu špičkovat, být ješitní.

A kdyby se zamysleli nad tím, co by dělali, kdyby ty ostatní přestali sledovat?

Nebo třeba klidně dále sledovali, ale nenásledovali?

Asi by se jim jejich život zjednodušil.

A pak – asi by měli víc času na to, co by sami z potřeb svého nitra dělat chtěli, co by je bavilo a těšilo.

Kde se u některých bere ta potřeba napodobovat, soutěžit, předhánět se, perlit, špičkovat, být ješitný?

Příčin je více, ale určitě může být mezi nimi faktor „srovnávání se“. K tomu často přispěje nižší sebevědomí jedince. A to může mít třeba příčinu vzniklou v dětství, kdy takový jedinec zažil soužití s příliš schopným sourozencem nebo příliš schopným rodičem, kterému nebo kterým nestačil, a buď se začal srovnávat s nimi sám, nebo tomu ještě rodiče jedince napomáhali tak, že oni jedince buď srovnávali anebo sráželi. Tuto problematiku popisují ve svých knihách hlubinní psychologové Zigmund Freund, Carl Gustav Jung nebo Alfred Adler. Zvláště poslední jmenovaný o tomto napsal řadu dobře čtivých knih.

Přečíst jiný článek autora

Udržujte si štíhlou linii

Závodit se životem nebo jej žít?

Životní prostor

Dovolená s batožinou

Koule u nohy

Trosečník uprostřed davu