Pozoruji-li svět, vidím mnoho možností pro ambice jedince. Příliš mnoho možností, které je možno naplnit. Společnost učí tyto jedince prostřednictvím rodičů a škol, jak šplhat po žebříku úspěchu výš a výš. Být rychlým, protože život je krátký. Rychlým, aby měl šanci co nejvíce stihnout mít co nejvíce peněz, moci, prestiže, zážitků, věcí. Prostě všelijakého “harampádí”.
Nezbývá pak mnoho místa pro život, pro lásku, pro smysl. Lidé vše odkládají tak dlouho, až pak jednoho dne často zjistí, že mají svůj „žebřík” opřený o „špatnou zeď”. Ale jen ti prozíravější takto procitnou a najednou vidí, že jim vlastně nezbývá “čas žít”. Většina se natolik ponoří do aktivity, že nemají ani “čas procitnout”. Ani nezpozorují, že to co žijí, je jen umělou květinou. Možná si myslí, že krásnou květinou. Vždyť má-li člověk peníze, může si tolik dovolit! Nedokážou si krásné prožitky bez peněz představit, ale vydělávaní peněz je stojí příliš času, příliš energie. Kde pak vzít čas na radosti života?
Mně umělá květina moc nevoní. Má daleko do “té živé”, která voní, dýchá. Prostě je “živá”. Je mnoho věcí, které se dají dělat s minimem peněz a jsou přenádherné. Třeba já rád pozoruji stromy. Mám je „zmapované“ všude, kudy chodím nebo jezdím. Asi o nich časem začnu psát.
Opět mne napadají slova, která napsal Dave Logan:
„Představte si život jako hru, kde 24 hodin denně žonglujete s pěti míčky:
Práce, rodina, zdraví, přátelé a smysl života a snažíte se je udržet ve vzduchu."
--
Přečíst jiný článek autora
Koule u nohy
Udržujte si štíhlou linii
Závodit se životem nebo jej žít?
Životní prostor
Dovolená s batožinou
Štěstí
Trosečník uprostřed davu
Priority
--
