Ztížená možnost soustředění

V poslední době jsem si uvědomila, že jsem přišla o schopnost soustředit se na více věcí najednou. Nikdo na mě nesmí mluvit, pokud dělám alespoň trochu intelektuálně náročnější činnost. Například taková příprava mlíčka pro děti je posvátná – musí být klid, jinak bych musela začít odpočítávat odměrky zase od začátku.

Ukázalo se, že naše dcera si je toho velmi dobře vědoma, a obzvláště to využívá při mém telefonování. Snažím se neztrácet ostražitost, ale pokud mi navíc někdo začne klást nějaké otázky a já se musím zamýšlet a formulovat myšlenky, tak je to předem prohraný boj. Malá hadimrška se nenápadně vytratí do vedlejší místnosti nebo začne křičet, takže nic neslyším a musím kousek poodejít, čímž ona získá volné pole působnosti.

Nedávno jsem telefonovala dětské lékařce, abych se poradila ohledně průjmu našeho devítiměsíčního syna. Musela jsem zodpovědět řadu otázek ohledně typu stravy, četnosti stravy, konzistence stravy, konzistence hovínek, četnosti hovínek, zápachu hovínek, barvy hovínek. Zavřela jsem se do předsíně, abych měla klid a slyšela, co mi paní doktorka radí. Zároveň jsem trnula, co uvidím, až se vrátím. Nedopadlo to nejhůř. Dcera ležela v bratříčkově postýlce, zakrytá jeho peřinkou, v puse jeho dudlíček (sama je bez dudlíku samozřejmě dávno) a hrála si na miminko. Skutečné miminko natlačené na dřevěném žbrdlení a šťastné za návštěvu.

Zdá se mi, že chápe můj zvonící telefon jako synonymum pro volnou zábavu či anarchii. Jakmile přijmu hovor (sama totiž v zájmu bezpečnosti až na důležité záležitosti přes den nikomu nevolám), automaticky se začne porozhlížet, co by tak mohla provést, na jaké nejvyšší místo vyšplhat, jakou zakázanou věc uchvátit. Zklamání v její tváři, pokud je telefonát kratičký, mi to jednoznačně potvrzuje. Stihla toho provést už hodně.

-          Někde se jí podařilo ukořistit moji řasenku, bez zrcadla ji aplikovat na obličej a nevypíchnout si oči. Stopy pokusu namalovat se měla na bradě, na obočí i na nose a víčku. Na řasách nic.

-          Zavřela se v koupelně, použitý nočník nalila do záchodu (což má normálně zakázáno, protože to všude stříká a následně i dost smrdí), pak vytočila téměř celý toaletní papír a naházela jej do mísy. To celé poctivě rozmixovala štětkou. Výsledek – v míse papírová drť skoro po prkýnko, štětka omotaná stejným svinstvem.

-          Vylezla na stůl v jídelně a snažila se vyšplhat na lustr (horizontálně visící tyč reagující na dotyk změnou intenzity světla).

-          Holčička se ráda maže a krášlí, tudíž využila chvilku k vymačkání tuby krému na opruzeniny a namazala si jím celý obličej, ruce a tričko. Pak se přišla pochlubit. Tak jsem raději pokračovala v telefonování, už se to stejně nedalo zachránit a aspoň jsem měla čas rozdýchat to a vychladnout.

-          Vyndala si z komory cibuli, oloupala ji a začala chroustat. Chutnala jí, jen trochu slzela a nechápala proč.

-          Vylezla na otáčecí pojízdné štokrlátko (samo o sobě pohybově náročné), přelezla na stůl v pracovně a podala si kameru. Pak se pokoušela natáčet, což se jí nedařilo, tak si vzala foťák a alespoň si prohlížela fotky pohybem na dotykovém displeji. Vyndala paměťovou kartu a podávala mi ji se spokojeným úsměvem.

-          Přistrčila si židličku k přebalovacímu pultíku, lehla si na přebalovací podložku, zvedla nožičky a volala, že chce taky přebalit, že je miminko (brzy jí budou tři roky).

Zajímalo by mě, jestli tahle neschopnost soustředit se postihuje i jiné ženy s (malými) dětmi a jestli je to vratný proces. S prosbou, aby na mě pubertální děti ve třídě hovořily pouze po jednom a pokud možno se vůbec nehýbaly, asi neuspěju.