A vám někdo řekl, že to bude těžký?

A myslíte si vážně že, vychovávat dvě malý bytůstky aby se z nich stali slušní lidé je něco snadného? Mě tohle taky příde jako neadekvátní fňukání. Nezaznamenala jsem téměř jediné pozitivní slovo ohledně dvou malých, zdravých dětí. Myslím, že nevíte, co jsou to skutečné problémy, když si tu takhle vylejváte pocity. Ano, není to lehký, ale děti nemáme proto, abychom si dál užívali svojí beztarostnosti. Jsem sama mámou 10 a 7 leté dcery a jsem rozvedená. Takže jsem na vše sama. Taky to není lehký, ale holky jsou zdravé, máme co jíst a kde bydlet a že to s nima není lehký? To není, ale nenapadlo by mě si takhle stěžovat, když ke stížnostem nemám žádný skutečný důvod. To, co jsem četla mi zní jen jako fňukání nad ztrátou vlastního pohodlí a neuvědomělost skutečnosti, že ve skutečnosti žádné opravdové problémy nemáte.

Re: A vám někdo řekl, že to bude těžký?

Mně ten článek nepřipadá jako fňukání, i pozitivní stránky tam autorka zmínila. Zase kdybychom všichni mluvili jen pozitivně a nikdo si na nic nepostěžoval, tak to bude taky k zbláznění A kdyby si měli stěžovat jen ti co mají "opravdové" problémy, tak to by měl nárok promluvit jen málokdo.

Ono je to navíc nepoměřitelné, pokud má někdo superhlídací babičky a volno ob víkend (znám takové, co měli dítě u babičky skoro každý víkend, to je pak pohoda), tak si jistě stěžovat nebude, ale jsou i rodiče, co hlídání nemají žádné, ono to může opravdu vyčerpávat. My třeba taky nemáme extra moc hlídání a potřebovala bych už po 4 letech aspoň víkend pro sebe, ale jinak se cítím v pohodě a nestěžuju si.

A

bez babiček to jde těžko

Mám doma to samé - takže chápu. Jsem, dle příspěvku některých asi špatná matka neboť

1/ mým největším snem (který je bohužel nerealizovatelný) by bylo poslat oba miláčky na víkend k babičce. Ideálně prodloužený.  Nebo alespoň na den a noc !!!  2/ chvílema závidím matkám které potkávám ve školce a které si chodí jen pro to jedno tříleté případně starší dítě. Pak samosebou obě děti pozoruju při hraní a říkám si, ještě že je mám. Obě. Jsem jedináček takže o tom vím své.  3/ už se těším až desetiměsíční syn dostane trochu rozumu a bude s ním možná jakástakás domluva. A pochopí význam slova ne :-)  

P.S. a to velký dík patří manželovi.Nedovedu si představit ráno oblíkat obě děti a hurá do školky, jentaktak tam stihnu doběhnout po obědě vyzvednout dceru. Vy kdo máte babičky ochotné pomoci, třeba jen to dítě vyzvednout, dovést těch 200 metrů domů, pokud je druhé třeba nemocné a je třeba s ním být doma, pomoci pokud onemocníte..... važte si toho, bez nich je to opravdu těžké.

Re: bez babiček to jde těžko

ale to je přeci úplně normální, že se chcete na chvíli zbavit dětí, abyste si od nich odpočinula a získala nové síly, i v tom je kus lásky. Háček je v tom, že moc řešíte jestli jste potom dobrá nebo jaká matka...

smarja

v dnensi dobe, ve dvou lidech, s dnesnimi moznostmi a snad i apson prumernym prijmem je neco tezkeho na pouhych dvou malych detech? neco tezkeho tka, ze je treba volat o pozornos a fnukat na netu? ach jo

No jo ...

děti jsou k nezaplacení ... na všechno ostatní je Mastercard.

Re: No jo ...

prostě platební karta manžela

Mně na tom vše vadí jediné: mám pocit,

že naše generace rodičů - třicátníků - je první, na kterých leží péče o potomky úplně, zcela a tak nějak plošně. Samozřejmě, i dřív byli rodiče, kteří se o děti starali sami. ALe co vím ze svého života i svého okolí, byla mnohem běžnější rodinná výpomoc. Dítě zkrátka patřilo (a dle mého názoru správně i patří) do širší rodiny. K babičkám, tetám, strýcům, dědům, sestřenkám. Vychovávat dítě jen v rámci nukleární rodiny JE nápor.

Re: Mně na tom vše vadí jediné: mám pocit,

to máte pravdu, ale neviděla bych to tak černě - plošně. Hodně rodin funguje víceméně normálně, tato paní si stěžuje na to, že se dětem věnuje až příliš, a proto ji to vyčerpává. Ale vyčerpává to i ty děti. Ony potřebují naučit si hrát a pak mít také svůj prostor - i v čase. U nás je běžná zkušenost s institucionální výchovou - jesle, školka, škola...Brzy vstát, rychle se umýt, obléknout, obout, nasnídat, běžet do školky, převléknout, chvíli hra, umýt ruce, svačina, obléknout, obout, procházka, přezout, svléknout, umýt ruce, oběd, vyčistit zuby, převléknout do pyžamka, odpočinek, vstát, převléknout, svačina, umýt, hra, převléknout, obout, cesta domů, hra, umýt ruce, večeře, vyčistit zuby, vykoupat, obléknout do pyžamka a konečně spát. To i umořilo vola, natož malé dítě. A když to aplikujete doma odmalička tak to umoří i matku.

Děkuji za článek

super článek! podepisuju každou větu. Také jsem učitelka na mateřské (3,5 roku a 3 měsíce). U nás je to taky tak... Naprosto rozumím..

Re: Děkuji za článek

no ucitelky asi obecne byvaji zvykle na extremni mnozstvi volna a relaxu. my, co delame vic, to mame jinak

tak tak

Je to makacka, ale utesuji se tim, ze na to budu jeste strasne rada vzpominat, az odejdou z domova. A ono tech 18 let utece jak voda. Takze uzivam si, dokud to jde :-) Nebo se o to aspon snazim...

okolí

pokud nežijete ve vzduchoprázdnu nebo jste nerodila první ve svém okolí, tak jste to snad u kamarádek viděla, ne? neznám nikoho s malýma dětma, kdo by si na tohle nestěžoval, takže alespoň představu jste si mohla udělat už předem.

Hezky shrnuté

V tomhle blogu je docela hezky vidět, proč dneska relativně dost žen považuje péči o děti nějak zvlášť náročnou, i když teoreticky by to měly zvládat snáz než jejich maminka a babičky, které měly navíc složitější péči o domácnost. Asi je to proto, že dneska se považuje za svaté právo mít spoustu času pro sebe, spát v neděli celé dopoledne a tak. Dřív na to lidi nebyli zvyklí, tak je to holt nezaskočilo.

Re: Hezky shrnuté

Ano, dřív to bylo jinak, tedy si maminky stěžovaly zase na něco jiného a někdo další jim předhazoval, co si stěžují, když jejich maminky to měly tak těžké a zvládly to. Situace se opakuje v každé generaci tím, jak se vyvíjíme a objevují se nové možnosti. Prababička by se taky divila, jak dneska můžeme mít takový problém, když vypadne lednička. A prapraprababička by nepochopila, proč do města nedojdem pěšky, když jsou to jen 3 hodiny chůze. A tak. Škoda slov.

Každý věk dítěte nám přijde nejhorší, když ho zrovna prožívá

Mám ročního syna, od začátku jsem slyšela samé hrůzy, které nás čekají a tak jsem byla připravena na nejhorší. Ale nekonalo se. Syn spal od narození velmi dobře a musím přiznat, jsem se doma i nudila. Opět jsem slyšela "uklidňující" varování, že bude hůř až začne lozit a chodit. Zase se nic hrozného nestalo (aspoň z mého pohledu). Spíš jsem kladně vnímala to, že už není jen ležící nekomunikující mimčo, ale začíná být rozumný tvor. První rok dítěte je rychlý a plný změn, snad je to nejrychlejší období vývoje. Všechno by doma probíhalo v klidu, samostatnosti jsem syna učila už od začátku, jako příprava na další dítě:-), ale nějaký BLBEC musel vymyslet, že všechny důležité tlačítka a vypínátka označí světýlkem. Tudíž máme doma neustále vypnutý počítač, reproduktory na max, zablokovanou pračku a teď se začal sápat i na sporák. Ale jinak je to sranda. Přípravy na odchod z domu se nám s manželem neprodloužily, ale mě, jako ženě se ten čas rapidně zkrátil:-)

Re: Každý věk dítěte nám přijde nejhorší, když ho zrovna prožívá

Já myslím, že v tom je přesně jádro pudla - všechny maminky, které mají od narození spavé děti, se hrozně diví, co všichni s tím rodičovstvím vyšilují, vždyť je to pohoda. Podle mě právě nedostatek spánku (a opravdu tím nemyslím to, že nemůžu o víkendu spát do devíti), je na mateřské ten nevětší horor. Já mám 15ti měsíční dceru, která první tři měsíce nespala skoro vůbec - ani ve dne, ani v noci, a doteď se několikrát za noc vzbudí. Ten, kdo tohle nezažil, nikdy nepochopí, jak strašně vyčerpávající to je. Takže pokud máte dítě, které dobře spí, buďte za to sakra vděčná a nedivte se, že ostatní, kteří takové štěstí nemají, si čas od času postěžují ;-)