10. září 2009
!!!
V hotelu Imperial snídají pomačkané košile.
Prsa přetínají sklady služebních cest.
Ulíznuté, krátké vlasy a kruhy pod očima.
V uších jim ještě zní odrhovačka z baru ve Stodolní.
Na jazyku mají pachuť včerejška a ranní ústní vody.
Jan Bucki
Odér balzámu po holení se mísí s vůní vajec a slaniny.
V éteru cinkají příbory a kvílí ABBA.
„Dáte si ještě kávu?" „Ano, prosím..."
Hotelový pokoj je malý a lednice s minibarem hrozivě vrčí na letáček s placeným programem.
Paní s bičíkem laškovně mrká.
Nabídka pro osamělé - panák vodky a porno kanál.
Obojí zaplatíte při odjezdu. Slečna recepční nenuceně vystaví chorobopis vaší včerejší slabé chvilky.
610 korun, které by vám tlustá paní z účtárny neproplatila. Účet ženatého solitéra bez milenky vám zmizí v kapse saka. Je to vtipný moment, ale nikdo z nás se neusmívá...
Vracím se na pokoj a kontroluji šuplíky.
V zásuvce nočního stolku leží bible a Zlaté stránky.
V obojím lze hledat to, co všichni občas potřebujeme.
Útěchu a instalatéra...
Odcházím z pokoje v tašce mám své pomačkané košile se špinavým límečkem a malé lahvičky se šampónem. Hodí se na cesty...
Na chodbě potkávám pokojskou. Má vozík s ručníky a mejdlíčky.
S výrazem Klimtovy Judity, co svírá umrlčí hlavu v Domě umění, si prohlíží jakýsi seznam.
Tu hlavu má určitě někde schovanou. Dal bych na to krk...
Vycházím z hotelu a vzpomínám na včerejšek.
Venku svítí slunce a na Masarykově náměstí potkávám Jarka Nohavicu.
Jde svižně a dělá dlouhé kroky... Vlasy mu vlají, usmívá se. Zdravíme se a podáváme si ruce...
Teď už se usmívám taky.
Pokud to půjde, zkusím to vydržet co nejdéle.
Jan Bucki
Přestaňme s přechylováním cizích příjmení
Jmenuji se Jan Bucki, narodil jsem se v Praze, hlavním městě tehdejšího Československa. Jak je patrné, naše rodinné příjemní není českého původu. Rodina, podle které se jmenujeme, však setrvává na území Čech už více než 3 generace. Moje maminka se jmenuje Daniela Buckiová. Od dětství jsem to vnímal jako fakt, stejně jako to, že moje příjmení je pro spoustu lidí zvláštní a mnohdy ho všelijak komolí. Tenhle fakt, že mojí mamince úřady přilepily po svatbě s mým tatínkem za jméno podivnou příponu, začal v mém dospívajícím mozku vrtat jako červ. Stalo se to takhle.
Jan Bucki
Konec světa a Vánoce
Kdo by to čekal... Dnes mi na džíny ukáply slzy... Byly moje vlastní. Skoro nikdy jsem nebrečel. Dokonce ani na pohřbech. V dětství jsem plakával, jen když jsem dostal na zadek. Stalo se to jen několikrát a myslím, že pláč byl na místě. Čekalo se to ode mne.
Jan Bucki
Vločka
Z nebe padal sníh. Padal Tiše k zemi v bezvětří, laskavě a konejšivě... Padl na stromy, na široké a rovinaté lány, na domy, zkrátka na vše pod šedou zimní oblohou. Halil krajinu do bílé. Padl i na střechu velké budovy s okrovou fasádou, co sama o sobě vypadla jako velká sněhová vločka.
Jan Bucki
Library Lion
Jsem ve veřejné knihovně a prohlížím si dětskou obrázkovou knížku s názvem „Lev z knihovny“. Otáčím jednu stránku po druhé a prohlížím si obrázky. Později si čtu i jednotlivé statě, jež jsou vyvedeny velkými písmeny. Ta kniha je v mnoha ohledech poučná, neboť vysvětluje, že na světě existují pravidla, jež je nutné dodržovat a že když tato pravidla porušíme, je třeba přijmout odpovědnost, ačkoliv jsme ona pravidla porušili z důvodů, jež mohou morálně převyšovat princip, z jehož podstaty byla původně ustanovena. V duchu se sám sebe ptám, jako to, že jsou dětské knihy tak poučné a jak to, že si tak málo z moudrosti dětských knih pamatujeme v dospělosti.
Jan Bucki
Všechny ty zbytečné dny
Pro všechny, kteří touží stejně jako já usnout a probudit se, až bude po všem... Pro všechny, kteří ztratili někoho, kdo tu měl být napořád..
| Další články autora |
Zemřela Zdena Mašínová, dcera legionáře a perzekvovaná sestra uprchlých odbojářů
10. června 2026 18:26, aktualizováno
22:01
Ve věku 92 let zemřela Zdena Mašínová, jejíž bratři za totality utekli ozbrojení na Západ. Čelila...
Po deštích se lesy plní houbami. Tady mají Pražané největší šanci na plný košík
8. června 2026
Počasí posledních dnů jako by si čeští houbaři sami vymodlili. Kombinace vydatných dešťů a...
Pražská muzejní noc 2026: Na Florenci se chystá videomapping zdarma, zahraje i Lake Malawi
12. června 2026 11:56
Více než 60 muzeí, galerií a dalších kulturních institucí otevře své brány netradičně v nočních...
Mačkáte v MHD tlačítka správně? ROPID vysvětlil, jak dávat znamení bez zmatků
8. června 2026 16:21
Kdo někdy nervózně mačkal tlačítko v tramvaji pětkrát za sebou nebo hledal ten správný čudlík, není...
Z elektrokola se za pár tisíc stane raketa. Policie na přečipované stroje nestačí
10. června 2026 6:15
Mnozí prodejci elektrokol na webech nepřímo vybízejí zákazníky k porušování pravidel. Lákají na...
vydáno 13. června 2026 23:48
Trolejbusy se vrací po více než padesáti letech ke Strahovskému stadionu v roce 2026.Takto by se...
vydáno 13. června 2026 23:46
Dnes proběhla Pražská muzejní noc a návštěvníci museli projevit notnou dávku trpělivosti. Před...
vydáno 13. června 2026 23:46
Nad Pražským hradem se dnes kvůli deštivému počasí objevilo zajímavě tmavě zbarvené nebe, které...
Marienbad Film Festival rozdělil ceny mezi tři filmy a dvě audiovizuální eseje
13. června 2026 22:02, aktualizováno
22:02
Tři krátké filmy a dvě audiovizuální eseje získaly dnes hlavní ceny na Marienbad Film Festivalu v...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1349x
Jsem jeden z Vás a přesto trochu jiný. Jsem jiný jen tolik, kolik mi dovoluje prostředí, výchova a společenské konvence, které tlačí jak nové boty. A každý krok po hrbolaté cestě mimo hlavní tah bolí. Vždycky se nakonec na tu správnou vrátím, protože tak jiný zase nejsem. Ty úkroky stranou mě ale hrozně baví, takže kulhám a doufám, že budu mít pořád dost sil ty boty rozšlápnout a vydat se svou vlastní cestou.
