Život v bezčasí
Byl jsem doma. Po třech měsících zase jednou doma. V zemi, kde kanalizace většinou smrdí jen před bouřkou a kde se vás chodníky nepokoušejí zout. Je to zvláštní pocit jet domů "na návštěvu“. Narušuje to běžný řád věcí. A to nejen mě, čert to vem, ale hlavně rodině, která si zatím zvykla fungovat tak nějak beze mě. Děti ráno vtrhnou do ložnice a místo, aby našly volnou postel, tak zírají a vypadne z nich jen jedno slovo, podezřívavé „Táta!???". (Všem vtipálkům: Žádná z variant hlášky „zase novej strejda…“ se neozvala.) S manželkou jsme o sebe první dny normálně zakopávali, protože se nějak nepočítá s tím, že jste přítomni i fyzicky a ne jako duch na monitoru. A hlavně jsem si celou dobu uvědomoval, že za dva týdny zase zmizím k soudruhům z ČLR. A tak sotva jsem splynul s časovou zónou a životem, který považuji za normální, bác ho. Den odjezdu.
Sedím v letadle, ta piksle se řítí šerem, a přemýšlím. Za pár hodin přeletím 1/4 obvodu zeměplacky, a bude mi to jedno. Nasedáme dobrovolně do hliníkových doutníků nacpaných petrolejem a elektronikou (v lepším případě z Taiwanu) a necháváme se vynést do oblastí, kam ani ptáci nelétají, spoléháme na to, že nemáme křídla z vosku, že se nic nepodělá a že nás ta obludnost řítící se skoro tisícikilometrovou rychlostí ve zdraví vyvrhne na pevnou zem a kupodivu i v místě určení. Létám rád? Ano. A nebojím se. Ale také si uvědomuji, jaká je cena kterou jsme zaplatili za rozvoj techniky, která to umožní, a také vím, že pokud se něco semele, je to nejspíš poslední zážitek, o kterém nic nenapíšu, protože ho nepřežiju. Stejně jako některé houby jsou jedlé jen jednou. A Čínské domácí lety jsou … trochu o strach. Stroje jsou olétané, údržba bude asi také „čínská“ (drát a stříbrná páska řeší leccos) a interiéry jen zvýrazňují pocit, který se i otrlému pasažérovi musí usadit někde v koutku duše a to že měl radši jít pěšky. Proč je do štajgrovej řiti aspoň neumyjí? Proč musí béžové plasty nést naprosto jasné stopy dehtu a nikotinu z doby, kdy se ještě v letadlech dalo kouřit? To, že tady letadel moc nepadá, bude jen proto, že mají kliku. A já jen doufám, že u toho nebudu, až ta klika dojde. Proč se i na mezinárodních letech pokoušejí opravit nefunkční - poloha sklopeno jako standard - sedačku pomocí plastové vázací pásky? Na vlastní oči viděno.
Létání ale umí být i zábava. Miluji, když se při check-in ozve věta obsahující magická slova „Free upgrade to Business Class“. Znamená to, že jste se za normální cenu letenky dostali mezi střední třídu dle definice leteckého průmyslu. Je to vítaný únik z části letadla, které soukromě říkám „dobytčák“. Bez urážky, ale obletěl jsem ten náš kus šutru asi čtyřikrát dokola v ekonomické třídě a až teď jsem si uvědomil, že existuje i jiný svět, než úzké sedadlo, nevábně vonící soused, který vám slintá na rameno a plastové nádobí včetně jídla (někdy je těžké poznat, kde končí nádobí a začíná jídlo, a tak se chutě zakusujete i do vaniček obsahujících tu božskou krmi). Jen považte. Výběr z minimálně dvou hlavních chodů, a je to skutečně jídlo. Předkrm, salát, zákusky, vše servírováno v porcelánu. Normální kovový příbor. Sklenice jsou sklenice a ne plastové kelímky. Na ten letecký stoleček dostanete něco, jako ubrus a látkový ubrousek, jako v restauraci. Šampaňské, víno, pivo, všechny druhy alko i nealko nápojů neustále k dispozici. Je to pořád trochu nouzovka, jste v letadle, ale je to o hodně příjemnější, než na co jste běžně zvyklí. A pak to nejlepší, sedadlo se dá prakticky položit do vodorovné polohy. Dobrá, pořád je to trochu "velbloud“ ale můžete si normálně schrupnout. Na zádech, na boku, na břiše, jak vás napadne. Neuvěřitelný zážitek. Takhle bych chtěl cestovat častěji. Prospal jsem skoro 6 hodin. Pohodlně.
Přelety mezi zeměmi a kontinenty také znamenají změny časových zón. V posledních 3 týdnech jsem byl doma, vrátil se, sotva se srovnal a vyrazil na služební cestu do Dublinu, kde jsem byl dva dny a zase vyrazil směr Nanjing. Ztratil jsem pojem o čase. Nebo spíš moje tělo. Tak dlouho jsem si "kvedlal“ s tím co je ráno a večer, až usínám naprosto nahodile, nebo naopak nemůžu usnout a jen doufám, že se to do týdne usadí. Normálně tyhle posuny zvládám docela dobře, ale tohle bylo asi trochu moc. Každý mezikontinentální let znamená, že v šeru a umělém přetlaku kabiny letadla dáváte sbohem biologickým rytmům a vrháte se do bezčasí cestovatelského života. Můžete si vědomě sugerovat, že víte, co se děje, ale hodiny, které máme tak nějak od „přirození“, a jsou nastaveny na doma, tak ty se vám připomenou. A je to tak dobře. Mámee chodit pěšky.
Jan Buchta
Jak se v Číně staví metro

Jak už jsem se mnohokrát zmínil, Nanjing není město-prcek, ale docela bumbrlíček. Oficiálních 6 milónů lidí znamená kolem 7 - 8 miliónků ve skutečnosti. A donedávna se veškerá doprava odehrávala na povrchu, až na jednu linku metra, postavenou v letech 2000-2005 s délkou 21,7 km a 16 stanicemi.
Jan Buchta
Můžu ti říkat ...?

Can I call you Kunda? Zeptal se mě s nevinným výrazem jeden z mých inženýrských tady v Číně.
Jan Buchta
K čemu to EXPO je? Ku ho… dnotnému zážitku to má daleko.

Shanghai, město 13 linek metra (číslo 7 je ovšem virtuální), domov 20 miliónů lidí a naprosto nezvladatelná metropole se stala hostitelem výstavy EXPO 2010. Byvše poblíž (z Nanjingu je to to Shanghaie jen 300km), rozhodl jsem se výstavu navštívit. Vždycky jsem přemýšlel, k čemu vlastně tahle putovní show je, a neměl jsem jasno. Tak teď už mám.
Jan Buchta
Za Čínu bělejší a tlustější!

Venku je přes 30 stupňů, první letní den dle kalendáře, stín, který vrhá lidské tělo, se bojí kdesi pod nohama, protože sluníčko šplhá pro našince nechutně vysoko. Pod oknem právě asi po desáté projíždí kropicí vůz a vesele k tomu vyhrává: „Rolničky, rolničky...“ Schíza.
Jan Buchta
Budujeme světlé zítřky s Patem a Matem

Ne, nepřešel jsem z cestopisu na komentáře naší pivně-lokálně-upatlané politické scény, i když i titulek by k takové úvaze sváděl. Čína buduje, roste a bobtná. Ovšem způsob jakým to dělá mi, slovy klasika, přijde poněkud nešťastným.
Další články autora |
Před a po. Satelitní snímky ukazují zkázu po útocích USA na jaderná zařízení
Nové satelitní snímky ukazují následky amerického vojenského úderu, který v neděli cílil na íránská...
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán
USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
Decroix odstraňuje magisterský titul. Vzdělání z Francie je výhoda, zastal se jí Fiala
Ze stránek vlády zmizel ve středu večer titul Mgr. u jména nové ministryně spravedlnosti Evy...
Izrael a Írán souhlasí s příměřím. Začne platit v úterý, oznámil Trump
Írán a Izrael souhlasily s vyhlášením příměří, které po 12 dnech ukončí současné boje mezi oběma...
Vedro, pašeráci, rakety. Jak jsem zažil Hormuz, kde se právě pěkně potí dějiny
Premium Kdyby si peklo chtělo otevřít na Zemi filiálku, Hormuzský průliv by byl dobrá parcela. Když tam byl...
Strašák jménem povolenka. Kolik mohou domácnosti připlácet za topení i benzin
Premium Domácnosti obchází strašidlo nových emisních povolenek, které mají už za rok a půl zdražit vytápění...
Odposlouchávali i vydírali vlivné. Rusové měli agenty v české armádě i v ČEZu
Premium Verbování lidí ke spolupráci s ruskými tajnými službami, výhrůžky, sledování lidí, odposlouchávání...

Prodej pozemku o výměře 3 700 m2 pro výstavbu rodinného domu, Horní Prysk
Prysk, okres Česká Lípa
3 539 750 Kč