Rejže, nudle a sníh

Vydat se do Číny den před čínským novým rokem vypadalo jako dobrý nápad. Všichni budou mít volno, a já se aspoň zabydlím a srovnám se s časovou zónou (+ 7 hodin). Všechny plány ale mají již z podstaty v sobě zabudované "kurvítko". To je ta část plánu, která jej předem odsuzuje k zániku a tím dává prostor improvizaci a chaosu.

Šmourno pozdiji pošmourno až posléze poeasí nebude vubec žádné ...Jan Buchta

Do Číny se dostanete lehce. Stačí moudře pohovořit o tom, jak by pobočka mohla mít prospěch z vaší přítomnosti a najednou držíte v ruce vízum, letenku a hurá do světa. Cílové město: Nanjing. Kdo se chce dozvědět více, zapátrá. Já vyrazil s následující znalostí:

• Už jsem měl tu čest na 8 dní do tohoto města zavítat
• Bývalé hlavní město dynastie Ming
• cca 6,5 milionu obyvatel
• 300 km od Shanghaie
• Brno je na 49. rovnoběžce, Nanjing na 32. rovnoběžce, stejně jako třeba Jerusalem nebo Tijuana v mexiku

Sedím v odbavovací hale Vídeňského letiště, a přemýšlím, jestli jsem se nezbláznil. Z roztouženého zadumání mě vytrhává oznámení o zpoždění mého letu do Frankfurtu. Je jasné, že spoj z frankfurtu do Nanjingu nestihnu. Už zase ...

Je to jako deža-neví. Naposledy, když jsem se vydal do Asie, z plánovaného letu Vídeň-Amsterdam-Shanghai se stalo Vídeň-Paříž-Shanghai, přílet se zpožděním asi 5 hodin, všechny rychlé vlaky do Nanjingu pryč, dlouhá cesta courákem bez místenky na stojáka ve druhé třídě a tak. Nic, co bych chtěl opakovat.

Už chvíli pozoruji prodlužující se frontu u přepážek leteckých společností. Když fronta dosahuje asi 200 metrů, je definitvně jasné, že cesta možná končí dřív, než začala. Až později se dozvídám, že sníh způsobil zrušení asi 140 letů z Frankfurtu a že všechna letiště kde sněží, mají potíže. Nakonec se ocasu fronty, do které jsem se zařadil zmocňujě docela fešná poletucha Austrian Airlines a vláčí nás útrobami letiště zpět do prostoru check-inu, kde jsou další přepážky a prý více lidí, kteří se nám budou věnovat. Takže když na mě po půlhodině došla řada, mladá paní za okýnkem vypadala stejně opotřebovaně, jako já rezignovaně a tak se odehrál typický letištní dalog "blbýho s hluchým".

Nestihnu let ve Frankfurtu... no jo letadlo do Pekingu, přes který by to šlo je taky plné ... poletíte zítra... Počkejte, to jako budu v hotelu? Já se potřebuju dostat do Nanjingu nejpozději 13. v pátek... No, zaplatíme vám hotel a tak. Takže zítra.... počkejte vlastně taky ne, i tohle letadlo přes Peking je plné ... takže pozítří?

Tuhle humoresku jsme přehráli asi 3 krát, nikdo se nezasmál, nakonec došlo na spásné řešení odletu z Frankfurtu do Shanghaie, a prý tam existuje let do Nanjingu, na který mě ale nedostane. Lhářka, nakonec v něm místo bylo. Takže vzhůru do města Expa 2010.

Že jsem do Frankfurtu přiletěl v momentě, kdy letadlo do Shanghaie mělo startovat už je jen drobnost, ale ten den mělo zpoždění všechno, tak jsem to stihl. Očekávané zánovní letadlo Lufthansy jsem vyměnil za značně olétaný Airbus China Airlines a vydal se na cestu. Filmy stály za prd, servis taky, tak jsem radši spal. Před přistáním na sedadlo o dvě řady předemnou začala kapat voda, interiér taky zažil lepší časy, hajzlík vypadal, že jím už prošla celá Rudá armáda i s tanky ale pilot byl pašák. Položil to jako do bavlnky První SMS v číně byla dobrá. Mám letenku na let Shanghai-Nanjing a nemusím vlakem. V předvečer čínského nového roku by to mohlo být dost o nervy. Ještě vrakovitější Embraer China Southern mě posunul o oněch 300 kilometrů do nanjingu, pilot byl opět pašák, protože přistání ani nedrnclo ... a já byl konečně v cíli. O 12 hodin později, než jsem chtěl. Lezu z letadla a ... SNÍH! ... do prkenný vohrady, co tady dělá sníh? Měl jsem přijet do jara, vždyť i číňani novému roku říkají "jarní festival".

A to jsem ještě netušil, kolik sněhu si užiju.

Oslavu nového roku v sobotu prožívám naplno, ve sněhové vánici na střeše asi dvacetipodlažní budovy, zní to, jako by vybuchl muniční sklad a ohňostroje práskají tak ve výši mých očí. Celý další týden jede podle stejného schématu: Pošmourno, zima, déšť a sníh, v 6 večer to začne bouchat a nepřestane tak do jedné do rána. Já vím, že tady vynalezli střelný prach, ale musí na to být tak hrdí? Rachejtle, bumajzle a petardy se tady prodávají na každém rohu a naši obchodní inspekci by z toho asi jeblo, protože některé sady spíš připomínají baterie Patriotů, než běžnou pyrotechniku. Každý rok tu spousta lidí zařve, nebo je zmrzačených, ale moc se o tom nemluví. Prostě tradice. Jen kdyby jim ty zásoby střeliva došly dřív ...

V době oslav nového roku, je spousta obchodů, restaurací a vývařoven zavřených, v kombinaci s mizerným počasím a nulovou znalostí Čínštiny je každodenní boj  něco do huby docela legrace. Vše probíhá tak, že vlezete do zařízení, které ani vzhledem ani zápachem není moc odpudivé, podíváte se na jídelní lístek a pokud nejsou aspoň obrázky (Angličtina je vážně vzácná) tak jdete dál. Nakonec někam vlezete, ze zoufalství ukážete na něco, co se hemží u sousedů na talířich, k tomu rýži a je to. Den za dnem, jídlo za jídlem. Pak objevíte KFC a jdete si zahřešit.

A tak pořád dokola. Rejže, nudle, sníh...

Pokračování příště ...