Budujeme světlé zítřky s Patem a Matem

Ne, nepřešel jsem z cestopisu na komentáře naší pivně-lokálně-upatlané politické scény, i když i titulek by k takové úvaze sváděl. Čína buduje, roste a bobtná. Ovšem způsob jakým to dělá mi, slovy klasika, přijde poněkud nešťastným.

Popisovat, jak se Čína mění a jakým tempem se vyvíjí, by bylo jen házením hrachu na zeď. Jsou toho plné noviny. I analýz o mohutné spotřebě zdrojů a nebezpečí pro globální ekonomiku, politiku, klima - vyberte si. Ale vidět způsob, jak budují lepší zítřky, to je zážitek. Pat a Mat jsou vlastně profíci.

Čínská kvalita výrobků dodávaných na mezinárodní trhy je "pověstná“, a tak mě zajímalo, jak je to v domácím prostředí. A překvapení se nekonalo. Je to stejné, nebo spíš horší. Člověku zůstává rozum stát. Tak třeba budova, ve které bydlím. Novostavba, stará tak půl roku. Znovu pod lešením, protože v jedné části budovy prostě začalo opadávat obložení lidem rovnou na hlavy. A žiji na staveništi. Spousta bytů kolem je nedokončených a tak, "i když jsem včera pil, slyším zvuky pil“. Ne pil, ale budím se do zvuků kanga, rozbrušovaček a halekání lidí, co dokončují svoje byty. Ještě že jsem na takový život zvyklý, protože soused doma v Čechách opravuje rodinný dům už pátým rokem. Asi taky studoval stavařinu v Číně. Zvukové efekty jsou stejné. A ano, zvuková izolace mezi byty neexistuje. Naše paneláky v porovnání s tímhle jsou zatlumené až hanba. Vím, kde v okolních třech patrech mají psa, kde se hádají, kde zrovna souloží a kde manžel bije svou ženu.

Pokud si tedy odmyslíte nedokončenost domu, a myslím si, že dokončený nebude nikdy, bližší průzkum zpracování odhalí nejzásadnější problém produkce čehokoliv v Číně. Na první pohled, je vše OK, ale už na ten druhý se začnou dít podivuhodné věci. Rybníček Brčálník hadr. Odhalíte křivé spáry, odstávající žulové obložení, zatékající a prosakující vodoinstalace, záhadné odpady a skutečně Edisonosvská elektroinstalace by dokázaly vyděsit i naprostého laika (odhalená, čerstvou mědí svítící fáze kousek za zásuvkou není přece problém). Všechno je toliko nakašírované, jako z krepového papíru. Nejvíce se hledí na první dojem, ale fortel, ten tam není. Zapomněli jsme něco přimontovat? Pleskneme to, kde se nám namane a pokud možno křivě. Však se z toho nestřílí. Proč izolovat trubky od klimatizace Mirelonem? Papírová maskovací páska stačí.

Říkáte si asi: „No dobrá, ale funguje to, ne?". Funguje. Někdy. Systémem náhodných výbuchů. Přes veškerou snahu sprcha někdy odtéká a někdy ne, záleží na tom, kde se usadí vzduchová bublina v odpadu.  Všechny rohy sprchového koutu mají tendenci chytat plíseň, protože je tam jako těsnění použitý pásek plastu, pod který se samozřejmě voda dostane… ale už nevyschne. Je naštěstí průhledný, takže invazi oblíbené černé plísně lze zachytit včas.

Dobře situaci ilustruje příběh, který jsem slyšel. Jeden týden budova stojí. Další týden budova není. Třetí týden je na místě budovy park, krásně osázený, s žulovými chodníčky, oáza klidu v hektickém městě. A čtvrtý týden se přes park táhnou stopy po průjezdu těžké mechanizace, dlažba je rozlámaná, v trávě se vyjímají hluboké koleje. To je finální stav. Tak už to zůstane. Promyšlený přístup.

Číňané umí vytvořit nádherné věci. Nebo uměli. Některé stavby přetrvaly věky. Někde v průběhu nové doby ale tuhle schopnost ztratili, a teď se jí učí znovu. A je to zdlouhavý proces.