- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vážený pane doktore, ačkoli vás osobně neznám, slyšel jsem, že jste mnoha lidem významně pomohl. O to víc mě zaráží, když od vás čtu článek, který se zaměřuje z velké části na odbornou záležitost, přitom nezmiňuje žádný odborný zdroj. Zato používáte odvolávání na neurčité autority, emotivní výrazy apod. Zarážíte mě, jak v určitém případě dokážete přistupovat k lidem bez předsudků a dokážete vystoupit proti stereotypizaci, pak tady sám předvedete něco, co předsudky podporuje.
Milý příteli, různost našich pohledů na tuto problematiku zřejmě vychází z našeho různého pojetí svobody jednotlivce.
Dle mne svoboda jednotlivce končí tam, kde by omezila zájem a svobodu druhého člověka. A o tom to tady je. Naplnit touhu osob žijících v stejnopohlavním páru po rodičovství bych jim moc přál, ale tady jde o to, že naplnění jejich štěstí by bylo na úkor druhé osoby, tedy jim svěřeného dítěte.
Pokud jde o výtku, že neuvádím prameny, tedy blog není vědeckou studií, je to něco jako býval fejeton v klasických médiích. Vědecké studie musíte hledat v odborné literatiře.
B.
Falešnými argumenty se vám to v článku hemží. Vy osobně nikdy nemůžete vědět co je v zájmu dítěte.
Jinak stát by vůbec neměl vstupovat mezi ty, kteří chtějí dát dítě k adopci a ty, kteří ho chtějí adoptovat. Stát nemá žádné právo rozhodovat o osudu dětí. To právo vlastní rodiče.