Hořínský zámecký park

V této zemi není snad krásnější panorama, než-li pohled na českou krajinu s bájnou horou Říp od královského města Mělník.

X+Hořínský park

Za Vámi je slyšet ševelení hlasů ze zámecké knížecí terasy renesančního zámku (i já jsem nepohrdl kávou, zákuskem a zemitou Ludmilou), pod Vámi se zelená vinice a ještě kousek pod ní plyne soutok Labe s Vltavou a Laterární kanál, který vede až k břehům veltruského zámeckého panství. A ještě nám utkví v paměti ona magická hora, která nenechá na pokoji žádného vlastenecky smýšlejícího Čecha. Ten, kdo na hoře nebyl, jako by nebyl Čechem. Dýchá čímsi mystickým a čímsi, co v nás vhání duchovní oporu a hrdost. Ale to není, na tom fantastickém panoramatu, všechno.

To, co obvykle nedá vidu či vědomí našemu zraku, je ukryto přímo před námi. Hořínský zámecký park. Samotný zámek prošel několika úpravami až dospěl do půvabné rokokové intimity svých budov, které jsou podkovovitě seřazeny kolem ústřední budovy v barokní osové symetrii. Svojí uzavřeností, při absenci otevřeného čestného dvora se sochařskou výzdobou, jako je tomu plně na veltruském zámku (stejný architekt, G.B.Alliprandi), se stávají vlastním světem, který, mimo jiné, přijal do svého společenství zámeckou kapli (jako místní kostel) a dům faráře. Zámecká brána, "omezující" svoji velikost na kočár s koňmi, je tak jediným pojítkem mezi "sněním a realitou". Ve svém nitru skrývá zámek kouzelné "Kamenné pokoje" z rokokových časů. Kdyby byl přístupný, tak se nám z jejich oken naskytne pohled na zámeckou louku, která ze všech tří stran jest obklopena stromy a stává se intimní protiváhou zámeckému nádvoří, jakousi Rajskou zahradou volnomyšlenkářství. Na pravé straně tiše protéká mlýnský potok okolo dnes již zříceného mlýna a před námi a na straně levé se otvírají lehké průzory či spíše cesty, které vedou k dalším uzavřeným místům v přírodně krajinářském parku. Jeho pyšná velikost je ukončena břehy vltavskými s mimořádným pohledem na královský Mělník a jeho dominanty, gotickou věž chrámu sv. Petra a Pavla a lobkovický zámek. Park byl přetvořen z původní francouzské zahrady, která přiléhala k zámku v polovině osmnáctého věku a dále rozšířen do dnešní podoby s drobnou parkovou architekturou, jako např. skleníkem, umělou zříceninou a hájovnou. Dnes vše spí pod nánosem času a v zem se rozpadá. Tato scenérie jen doplňuje atmosféru zámeckého parku ve své plné melancholii a nostalgii. Než vaše kroky zamíří na tato místa, měli byste viděl neprávem opomíjený český film Kouzelné dobrodružství, který oddaně přijímá atmosféru tohoto místa a plně ji využívá pro svůj krásný leč smutný příběh. Na okamžik se zasníte a ve vaší mysli se začnou promítat sny o starých časech na zámeckém panství, to ve chvíli, kdy zchudlý šlechtic překvapí svoji jedinou dceru, plavbou hořínským potokem na ozdobených lodích, než doplují do míst, které se již dlouho nepodobají pastýřské krajině.... To místo Vás pohltí a vloží vám do duše atmosféru starých časů, které znaly jen poklidné plameny svící, dupot koní a drncání kočárů i toulky empirovými cestami. Nastává večer a já sedím na lobkovické terase mělnického zámku. Západ slunce ozařuje hořínský park. Červená Ludmila svoji zemitostí a kyselinkou zanechává v ústech pravdu o tomto místě. Mezi tmavými stromy se najednou rozsvítí desítky oken a z té dálky se linou tóny rokokového menuetu....ples na zámku může začít. Kočáry se sjíždějí a panstvo pomalu kráčí po hořínském schodišti do zámeckých sálů. Takhle tenkrát začala ta smutná láska Meaulnese a Yvonne. Přijeďte a zkuste se zasnít....