Barokní sportování za Václava Antonína Chotka v období výstavby veltruského zámku.

Václav Antonín Chotek (1674-1754) prožil svůj plodný život v éře vrcholného baroka. Byl posledním titulovaným rytířem svého rodu. Ctil rytířské ctnosti, které po staletí jen málo upravovaly svůj charakter.

Hlavní rozdíl mezi původními starověkými rytíři a šlechtou novověku byl mimo jiné ve vyšší míře vzdělanosti. Starověké rytířské ctnosti spočívaly v širokém spektru dovedností, zahrnujících boj se zbraněmi, lukostřelbu, jízdu na koni, ale i umění, jako tanec, šachy a tvorbu veršů a písní. Tyto dovednosti byly původně předávány prostřednictvím individuální výuky a později, zejména v 17. a 18. století, se staly nedílnou součástí vzdělání na královských, rytířských a šlechtických akademiích. Zde byla tělesná příprava zaměřena především na tanec, jízdu na koni a šerm. Vrcholil přerod feudální šlechty do dvorské aristokracie, která sloužila ke zviditelnění krále. V této éře nebyl čas jen na válčení, ale také na zábavu a sportovní hry. Ve Vídni roku 1666 se konala svatba císaře Leopolda I., která se slavila celý rok. S ohledem na úřednickou kariéru se u hraběte Chotka pravděpodobně nejvíce uplatňovaly aktivity jako jízda na koni a lov. To dokládá i dynamické sousoší koněvodů a psovodů na dvouramenném schodišti zámku Veltrusy, pravděpodobně z roku 1711. Rakouský sochař Franz Anton Kuen zde na přání Václava Antonína rozehrál věčný a skoro až živý příběh nejznámějších šlechtických radovánek. Blízkost Vltavy také naznačuje, že mladý Chotek mohl trávil čas plaváním a zdokonalováním svého těla, pokud mu vzhledem k jeho společenským povinnostem zůstával dostatek volného času. Šlechta na zámek obvykle zajížděla jen párkrát do roka. Později, koncem 18. století, byly ve veltruském parku postaveny stavby pro sportovní aktivity.Kuželník, nacházející se na východní straně zámecké konírny, sloužil pro hru nazývanou „trucco di terra“. Na menší louce poblíž okružní aleje stálo Ptačí bidlo (Vogelstange). Jednalo se o stožár, který byl v dolní části zesílen a na vrcholu měl jakousi konstrukci. Sloužil pro pořádání střeleckých soutěží, při kterých museli účastníci projevit smysl pro hru, galantnost a také humor. Panstvo zde střílelo do dřevěných maket ptáků. Soutěž měla svá psaná pravidla a při jejím konání hrála i hudba. Jednou z kulturně-společenských a tak trochu i sportovních aktivit byla plavba na lodích po veltruském kanálu, kterou si užívala hraběcí rodina Chotků se svými přáteli v 18. a 19. století.

Každému, co jeho jest

Baroko, období rozkvětu umění a kultury v 17. a 18. století, se vyznačovalo i rozmanitostí sportů a her, které se lišily v závislosti na společenském postavení. Šlechta, měšťanstvo a venkované se věnovali různým aktivitám, které odrážely jejich životní styl a privilegia. Mnoho těchto aktivit již přinesla předchozí staletí, nyní došlo k jejich pokroku a zdokonalení. Důležité bylo i prostředí ve kterém se konaly. Šlechtici trávili svůj volný čas honitbou, která symbolizovala jejich moc a bohatství. Kromě lovu se šlechta věnovala i jízdě na koni, která byla pro ně nezbytnou dovedností pro cestování, lov a účast na vojenských akcích a turnajích. Mezi další aktivity patřily souboje, tanec, hry (např. šachy, karty a kulečník) a plavání. Nedílnou součástí života šlechty této doby se také stávají dvorské slavnosti pořádané na počest krále. V programu byly zařazeny i pohybové aktivity. Měšťané se nejčastěji věnovali mimo jiné kuželkám, bowlingu, šermu, lukostřelbě, plavání a tanci. Sport a hry venkovanů byly úzce spjaty s jejich prací a životem na vesnici. Patřily mezi ně tanec, zpěv, hry jako karty a kostky, různé zápasy a běhy. Nechybělo plavání, rybaření a lov drobné zvěře. V zimě sáňkovali a bruslili na zamrzlých rybnících a řekách.

Trocha historie

Ranné důkazy o tělesné aktivitě lidstva lze nalézt již na jeskynních malbách z období starší doby kamenné. Prvotní „sportovní soutěže“ zahrnovaly různé formy bojových umění, se zbraní i bez ní, střelbu, vrhání různých předmětů, jízdu na koni a závody vozů. Vše bylo užitečné především pro přípravu na válku a boj. Z původně spontánních soutěží v běžném životě se postupně vyvinuly organizované formy zábavy, jako byly antické olympijské hry, gladiátorské souboje a závody vozatajů po celé Římské říši. Poslední dvě jmenované praktiky byly postupně odsouzeny a opuštěny s nástupem křesťanství v pozdním starověku. Křesťanské společenství však nezůstávalo pozadu a formovalo vlastní sportovní aktivity, především prostřednictvím rytířské kultury, jež dosáhla svého největšího rozkvětu v období vrcholného středověku. Tyto tradice pak ustoupily před profesionalizací armády, což vedlo k úpadku obrněné jízdy - rytířstva. Mnoho moderních sportů a her vzniklo v pozdním středověku a na začátku novověku. Jak z názvu slova „sport“ vyplývá (z latinského „deportare“, tedy „užívat si“ nebo „odpočívat“), byly určeny jako příležitost k relaxaci a odpočinku. Některé z těchto aktivit byly čistou zábavou, kterou si obvykle užívali například rolníci a dělnická třídy, zejména v neděli, kdy byl obvykle jediný den, kdy nemuseli pracovat. Tento zvyk byl však často kritizován církevními představiteli, kteří považovali neděli za den vyhrazený jen Bohu. Situace se začala měnit na konci 16. a začátkem 17. století, kdy několik panovníků začalo oficiálně podporovat prostory, kde se lidé mohli věnovat prvním formám organizovaného sportu a her. Na konci 17. století, v díle anglického filozofa Johna Locka, se kromě rytířských umění (tanec, jízda na koni, šerm a zápas) uvádí také otužování (včetně plavání), pobyt na čerstvém vzduchu, správná výživa a pravidelné cvičení. Tato činnost byla doporučena jak pro využití volného času, tak i pro fyzickou kondici. Na přelomu 17. a 18. století docházelo k rozšiřování pojmu sport. V Anglii se staly jednou z nejoblíbenějších aktivit dostihy. S narůstající popularitou sázení na vítěze a zájmem o rychlost se do těchto závodů začal vkládat měřitelný prvek - čas. Základní charakteristikou moderního sportu se tak stalo měření dosaženého výkonu časem. S dostihy provázané běžecké a chodecké závody prošly rychlou transformací. Během první poloviny 18. století však došlo k jejich oddělení. O tom v roce 1727 napsal do svých Anglických listů samotný Voltaire! Dalšími atraktivními sporty pro diváky se staly kriket (v roce 1611 první známý zápas na světě), plavání, veslování (první závod v roce 1716) a box (v roce 1722 již první ženský zápas). Probíhaly šermířské a ostrostřelecké soutěže, a nadále se stavěly budovy určené pro jízdu na koni, šerm a míčové hry. Některé zahrady, které měly obohatit pobyt venku, byly také přizpůsobeny herním aktivitám. V oblibě byl tenis, který se v té době hrál nejčastěji jako „Jeu de paume“, hra dlaní proti zdi, a „Real tennis“ na speciálních kurtech. Dále se rozvíjel golf (s prvními pravidly z roku 1744), bandy (ruský hokej na dvoře Petra I. Velikého), bowls (takový bowling na trávníku) a curling (první klub v roce 1716). Zajímavou kapitolou v historii sportu je fotbal. Již od 13. století byla tato hra známá svou surovostí, kterou provázely časté zákazy. V roce 1716 nazval anglický básník a dramatik John Gay v Covent Garden tuto davovou hru jako fotbalovou válku. Později byla přijata pravidla, která postupně civilizovala tento sport a umožnila jeho rozšíření i na britských školách. Populární byly i další sporty a společenské aktivity, jako například kuželky, petanque, badminton a různé deskové hry, dále karty, ruleta, loterie a kostky. Šachy, které vzešly z renesanční Itálie a Španělska, zaujaly v té době významné místo zejména ve Francii. Do sportovních her a závodů byl vnášen řád a stanovena nová pravidla. Aktivní sportovci se začali specializovat na jedno sportovní odvětví. Tradiční sportovní hry tak získaly novou strukturu a přeměnily se v moderní sportovní disciplíny. Na venkovských slavnostech, které pořádala šlechta, byly sportovní hry a závody častou součástí. Šlechta zajišťovala organizaci a financování těchto slavností, vítězové sportovních soutěží byli odměňováni a stávali se reprezentanty svého panství v soutěžích většího územního celku. Patronát nad těmito slavnostmi byl pro šlechtu výhodným způsobem sociální kontroly nad volným časem a zároveň umožňoval kapitalistické podnikání v oblasti sázek na sportovní soutěže. To dále napomohlo profesionalizaci sportovců a dalšímu rozvoji závodění. V barokní době také mnoho lidí sledovalo kruté sporty, jako byly kohoutí nebo psí zápasy a vábení býků. Bohatí jedinci si oblíbili parforsní lovy a štvanice. Šlechta stavěla arény určené pro lovecké účely, kde lov postupně přerostl ve formu zábavy, kdy byla zvěř lovena v ohradách. Tento přechod z lovu na hru byl provázen rostoucí oblibou těchto krvavých her. Populární byl také box holými pěstmi, přestože někteří boxeři začali v 18. století používat kožené rukavice.

Sport a hry u krále Slunce

Za vlády Ludvíka XIV. jeho královská rodina a dvořané s nadšením sledovali a provozovali tzv. Karusel. Konal se ve Versailles i v Paříži a byl oblíbený i mezi prostým lidem. Tato velkolepá jezdecká představení, inspirovaná pozdně středověkými rytířskými turnaji, sloužila nejen jako zábava, ale především jako mohutná demonstrace moci a prestiže francouzské aristokracie pod nadvládou krále. Karusel tak symbolizoval nejen transformaci role šlechty, ale i probíhající centralizaci celého státu. Na královském dvoře probíhaly i nejrůznější sporty, jako například pall-mall (předchůdce golfu a kroketu) nebo jeu de paume (pravá francouzská vášeň, z níž vznikl moderní tenis). Král miloval lov, promenády, šerm, různá show a společenské hry. Byl velkým hráčem kulečníku a rulety. Versailles se říkalo „hráčské doupě“. Hazardní hry s vysokými sázkami přitahovaly odvážné a zkušené hráče, muže i ženy. Povolení hrát u královského stolu bylo známkou přízně, která vydělávala a prohrávala jmění. Ztráty znamenaly finanční závislost na králi. Když král nebyl přítomen během jejich prohry, dávali hlasitě najevo své zoufalství. Kvíleli, kleli, trhali si vlasy a plakali. Bezostyšně se při hře dopouštěli podvádění a nikdo jim to zvlášť nevyčítal. Hrály se karetní hry jako lansquenet, ombre, quadrille, reversis, brelan, whist, pharao, dále šachy, dáma, kostky, lotto, cavagnole a tric-trak. Sport a zábava na dvoře Ludvíka XIV. plnily několik důležitých funkcí. Posilovaly královskou moc a prestiž. Král a šlechta předváděli své sportovní dovednosti a sílu, aby ohromili poddané a zahraniční návštěvníky. Tyto aktivity propagovaly šlechtické hodnoty jako je odvaha, čest a disciplína a poskytovaly zábavu pro krále, šlechtu a dvořany.

Sportovní obrazy a grafika

Sportovní motivy v barokním umění nejsou příliš obvyklé. I když lov, oblíbený sport šlechty, často figuroval v obrazech, byl zobrazen spíše jako mytologická událost s portrétními rysy. Nejvíce sportovních scén lze nalézt v holandském malířství, zejména v podobě zimních sportů jako bruslení nebo „kolf“, předchůdce moderního golfu nebo hokeje, častěji však jako součást krajinomalby. Barokní umění se více soustředilo na obrazy s tématy her, jako jsou kulečník, karty, šachy a kostky, které byly populární ve všech vrstvách společnosti. Nicméně, díky grafickým listům od Nicolase Arnoulta (1650-1722) máme možnost detailněji prozkoumat sportovní aktivity vrcholné francouzské šlechty. Jean-Baptiste Simeon Chardin (1699-1779) pak ve svých obrazech zachytil život měšťanského obyvatelstva, zahrnující i míčové a karetní hry.

Na závěr

Během pozdního středověku a raného novověku se sportovní a volnočasové aktivity výrazně transformovaly. Mnohé z nich, původně omezené na určité regiony, se staly populární zábavou překračující národní a kulturní hranice. S propojením světa v raném novověku se hry a sporty rozšířily a získaly oblibu v různých zemích. Aktivity, které měly původ v bojových dovednostech, postupně přerostly v sportovní aktivity zaměřené na volnočasovou rekreaci. S komercializací sportu a zábavy začali šlechtici a podnikatelé najímat sportovce pro soutěže s přijímáním sázek, což přineslo zisk pro všechny zúčastněné. Barokní éra zdědila sporty a hry z minulých staletí a objevila nové. Propůjčila jim svůj lesk a vdechla jim nový život pro budoucí generace. Nešlo jen o dobu okázalých slavností, monumentální architektury a bojů o habsburskou nadvládu. Baroko i v této oblasti obohatilo životy nejen celé společnosti, ale i jednotlivců a posunulo jejich ambice za hranice zdánlivě nemožného.