OČIMA PAMĚTNICE aneb ... čím jsme dřive platili (2.část)

Pětadvacetikoruna, není tak veliká, aby mohla uspokojit žižkovského Pepíka ..... ......zpívá se v jedné známé prostonárodní písni a možná se i autor nechal inspirovat hodnotou této bankovky , kterou se platilo i v padesátých letech. Pokud je ovšem tato píseň ještě starší, a i to je možné, tak zde už nemohu sloužit. Tam už má paměť nesahá.

Zizka nebo Halaska. Vysvetlujte to malemu deckuarchiv
Kam ovšem sahá, tak to je právě k této pětadvacetikorunové bankovce, která se stahovala z oběhu až v roce 1971. Jsem tedy pamětnice. Nevím, jestli můj táta chodil často do hospody, ale pokud v té době chodil, a vím to z jeho vyprávění, mohl si za tuto bankovku dopřát celkem o něco málo více jak třicet piv , nebo deset velkých panáků rumu. Jen tak pro porovnání, když moje máma nastupovala po absolvování ekonomické školy jako řadová úřednice, měla nástupní plat 720,- Kčs .  Pokud tedy bereme životní úrověň v té době kurzem 0,80 hal za jeden půllitr desítky a znásobíme dnešní běžnou hospodskou cenou á 20,- Kč, vyjde nám tento plat na 18.000,- Kč v době současné . Byla tedy dřívě vyšší životní úroveň, nebo jsme na tom pořád stejně. Jste také pamětníky této doby ?  Napiště svůj poznatek.

Ještě malou perličku ke mé osobě a této bankovce. Já jí moc ráda neměla, protože mě s ní doma strašili. V té době chodil "na kafe" za babičkou a dědou nějaký pán Halaška. Pro mě "dědek Halaška" . Měl stejný knír jako Žižka na bankovce . Já měla z tohoto pána doslova fobii a vždy, když přišel jsem se musela někam schovat. A on o tom asi věděl, neboť si jednou zavázal šátkem pravé oko a schválně na mě vybafl na chodbě. Tak to byl pro mě šok. Vždy jsem si říkala, že bych nikdy nechtěla být až budu stará takovým "dědkem" . Tak jen věřím, že tyto zážitky z dětství nebyly v hluboké dospělosti bernou mincí při mé změně pohlaví.

Cha,cha - to byl samozřejm쨞ert. To snad smím, NÉ ?

www.soukromeneresti.wbs.cz