Může mít člověk po změně pohlaví kvalitní sex ? - 2 . část

Přátelství . Slovo , které se dá vykládat na mnoho způsobu . Od rodinných , přes obchodní , až po celoživotní . Přátelství vznikají a zanikají , stejně jako vydrží dlouhodobě , nebo v krátkém okamžiku shoří jak líh . Budu Vám vyprávět o jednom přátelství , které vzniklo tak nějak nečekaně . Z lásky . Většinou to bývá obráceně , ale u mne to musí být vážení přátelé vždy nějak extra . A protože vzniklo na pražské Ořechovce , nazveme ho třeba "OŘECHOVKA STORY" . A samozřejmě , jak to tak bývá , neobešlo se to bez sexu .

Byl mrazivý leden roku 2003 . Novoroční oslavy už odezněly a rok začal společně s očekáváním mé nové etapy života , která se měla stát za pár měsíců vysněnou realitou . Pracovala jsem v té době jako osobní řidička ( vlastnila jsem taxikářský průkaz a dopravní koncesi ) u jedné reklamní agentury . Každý večer jsem se potkávala s partou taxikářů u benzínové pumpy ÖMV vedle pražského hotelu Hilton . Sedím u stolečku , popíjím kávu , nohy vykukují zpod minisukně , mlsné pohledy všech nočních loudilů . A najednou si jeden přisedne a osloví mě . Prý mě viděl v nějakém podniku , kde jsem měla vystoupení a moc jsem se jim líbila . Jestli svou produkcí , nebo vizáží , to jsem se už nedozvěděla a ani po tom nějak nepátrala . Líbil se mi . Byl to pořádný chlap . Vyprávěl o své přítelkyni a o novém bytě na Praze 6 . Zaujal mě svou nevtíravostí , a i to byl možná ten důvod , proč jsem přijala pozvání na kávu na druhý den do jejich soukromí .
Druhý den večer jsem zazvonila u domovních dveří ve známé pražské čtvrti . Trochu s obavou , ale hlavně ze zvědavostí mé vlastní . Byla jsem představená jeho přítelkyni . Dlouhé hnědé vlasy pomalu až po pás . Říkejme jí třeba Martina . A jemu Richard . Velice sympatický pár , alespoň na prvý pohled .
Návštěva probíhala v pohodě , kávička , koláčky a jejich pohledy na moje JÁ . Od začátku mě bylo jasné , že to nebude jen tak . A nebylo . Začalo dotýkání , hlazení ..... zarazila jsem to . "Nebuďte sobečtí , já jsem v práci , zazvoní telefon a já budu muset jak na povel vyrazit do centra" , říkám jim a oni to pochopili . Měla jsem strašnou chuť tam zůstat a oddat se tomu všemu . "V sobotu mám volno , přijedu , já si to chci také užít" . Pochopili to a já se rozloučila . Ještě jsem se dívala na ten vchod , dům , ulici ze které jsem vyjížděla a říkala si , už aby to bylo , pustit to jak pozpátku film . Richard mi ještě zamával a Martiny jezevčík zaštěkal na rozloučení . Lednové úterý a opět mrazivá noc. Celý zbytek týdne jak ve snu .

Sobotní den mě probudil do sluníčka . Šla jsem se místo válení v posteli projít do zasněženého lesa , skočila na solárko a odpoledne si šla zaplavat . Prostě V.I.P. den jak vyšitý . Večer napuštěná vana s pěnou až po okraj . Cestou do Prahy se zastavuji na Václavském náměstí . Kupuji růže , modrou a rudou .
Celé mě to vše připadalo jak z filmového plátna . Svíčky , večeře se kterou se Martina opravdu vytáhla , lahodné vínečko ... a hlavně vypnutý telefon . To co se dělo v následujících hodinách mi můžete jen závidět . Chci jen připomenout , že jsem byla už částečně ochromena díky hormonálním preparátům . Tím ale začaly vystupovat na povrch pocity , jaké jsem nikdy předtím nezažila . Zničili jsme sedací soupravu a sousedi se ve tři hodiny ráno mohli utlouct smetákem do zdi . Richard odpadl a já pokračovala s Martinou v ložnici až do ranních hodin .................
Puritánská část čtenářů mi teď jistě vytkne , co to má společného s přátelstvím o kterém píši v záhlaví . Hodně . S Martinou jsme se totiž po tom všem skamarádili způsobem , že naše přátelství přetrvalo dodnes . Ale už bez sexu . Tenkrát na Ořechovce to bylo poprvé a naposled . Vlastně byla poslední "ženou"v mém minulém životě . Vyprávěla mi , že vztah z Richardem není tak idylický jak se zdá . Snad i proto se od něj po měsíci odstěhovala do svého bytu . Našla jsem kamarádku , jakou jsem v životě nepoznala . Jezdili jsme spolu na výlety , chodili do kina , na vínečko . Doprovázela mě na vystoupení . Čas plynul , a já se připravovala na ten můj životní krok , neboť v kalendáři zaškrtnuté datum 17. června se neodkladně blížil .
Den před nástupem do nemocnice v Motole si vzala dovolenou . Jeli jsme na výlet do Svatého Jána pod Skálou a vystoupaly až na vrchol . Drželi se za ruce a nechali se ovívat větrem . Stačilo tak málo a mohli jsme spolu alespoň chvilku letět .
V té době jsem už týden bydlela u ní v bytě . Večer jsme si dlouho povídaly . Pořád mě držela za ruku a já cítila , jak mě dobíjí svou energií . Ráno , já ještě spala mě lehce vzbudila a při rozloučení mě "něco" vtiskla do ruky . Pro štěstí . A ještě řekla . "Ode dneška budu jako Tvá sestra" . To už jsem měla slzy v očích . Já totiž  jednu "sestru" už mám , ale ta se za mě stydí .
Už mi věříte , že i takto vzniklá přátelství mohou přetrvat věky ? Martina je dnes v Anglii , kde pracuje , má přítele a je šťastná . Když přijede , tak se vždy sejdeme a vzpomínáme na léta , když jsem po operaci už jako pravá holka odemkla vlastními klíči její byt a čekala , až se vrátí z práce . Vzpomínáme na pár měsíců , než jsem se opět postavila na vlastní nohy a mohla nastoupit do práce . Na první krátké procházky a probdělé noci , kdy jsem bolestí nemohla usnout . A na naše poslední loučení před jejím odjezdem do ciziny.
Tak tomu já říkám opravdové přátelství . Přeji i Vám hodně životního přátelství s lidmi , kterých si vážíte .
Jarka
www.soukromeneresti.wbs.cz