O společenské prospěšnosti fotbalových fanoušků

V neděli 2.5.2010 proběhl v Ostravě fotbalový zápas mezi Baníkem a Spartou, který byl příslibem ostře sledované události, nejen proto, obě mužstva aktuálně bojují o první místo v ligové tabulce, ale také z důvodu často problémových fanoušků a vzájemné rivality mezi oběma tábory, pro kteréžto zápasy se vžil termín „rizikový“. O aktuální informace přímo z terénu, rozumějte z ulic, v nichž se fanoušci pohybovali, včetně akční fotografické dokumentace, nebylo nouze. Zato o důvodech, proč hráči nastoupili v červených bundách s kopačkami zavázanými červenými tkaničkami a čutali do červeného balónu nám vševědoucí a všudypřítomná masmédia jaksi pomlčela.

Vězte tedy, že oba týmy se nedělním zápasem zapojily do projektu RED, který má přímou návaznost na letošní fotbalové mistrovství světa v Jižní Africe a který má pomoci v boji proti AIDS a dalším smrtelným nemocem na africkém kontinentu. Podrobnější informace naleznete třeba na serveru Baníku zde: http://fcb.cz/marketing/aktuality/banik-proti-sparte-v-cervenych-tkanickach.html.

Jeden z příspěvků k mému minulému blogu se podivoval, co je tak obdivuhodného na to, že jde někdo fotbal. Máte pravdu, asi nic. Jistěže agens je v tomto případě fotbalový klub, ale smysl jeho činění přepokládá dopad na adrenalinem napumpované fanoušky, či tupé stádo, jak chcete, každopádně čím více, tím lépe. A tak se těch 17 tisíc jedinců pravděpodobně přímo na stadionu o této aktivitě dovědělo a pravděpodobně alespoň někteří z nich i aktivně přispěli či přispějí svými pár korunami, zatímco mnohem více tisíc čtenářů bulvárních zpráv si myslí něco o řvoucím davu opilých bezmozků. Naštěstí jde v prvé řadě o to, aby tyto peníze někomu pomohly zachránit či zkvalitnit život, a co si o tom myslí poloanonymní diskutéři na blogerském serveru, není až tak důležité.

Nemám až tak obsáhlý přehled o charitativních aktivitách fotbalových týmů, ale pokud jde o ty s globálním dosahem, nemohla mi uniknout reklama na dresu FC Barcelony. Totiž reklama – namísto značky nějakého automobilu či elektroniky se na bezkonkurenčně nejdražší ploše jednoho z nejlepších a nejsledovanějších týmů světa skvěje logo UNICEF. (Pokud vás to zajímá, přečtěte si o tom zde http://www.unicef.cz/index.php?pg=2&id=167&zp=17).

Žádné statistiky k tomu asi neexistují, ale troufám si tvrdit, že zatímco každý fotbalový fanoušek zná FC Barcelonu, ne každý ví něco o tomto mezinárodním dětském fondu. A pokud snad ví, třeba jej – stejně jako mě – při opakovaném pohledu na kouzla Messiho a ostatních s tímto logem na hrudi napadne, že by snad mohl obětovat pár piv a cigaret a přispět něco málo těm, kteří nemají to štěstí a nemohou se zrovna válet s dálkovým ovladačem u fotbalu v televizi.

Baník Ostrava se Barceloně zatím nejvíce podobá zkratkou FCB ve statistických tabulkách, fotbalově si ještě asi počkáme, ale jak je vidět, i po stránce dobročinného přispění se něco děje. Ve srovnání s výše uvedeným vyzní asi směšně, že tým Baník Ostrava adoptoval vydru v ostravské zoo. O adoptovaném zvířeti měli rozhodnout fanoušci v anketě. Přiznám se, že v souladu s násilnickými stereotypy jsem čekal, že se novou ikonou stane sup, a napadla mě možná družba se srbskými radikály kolem týmu Borac Banja Luka, kteří si říkají lešinari, tedy supi. Mrchožrout však v anketě zcela propadl a o první místo se pobili lemur právě s vydrou, které k vítězství nepochybně přispěly i gólové úspěchy jmenovce v útoku. Pro pobavení dodávám, že do následující ankety rozhodující o jménu čerstvého týmového přírůstku, navrhli příznivci chundelatého primáta jméno Lemur, i když v aktuálně probíhajícím hlasování to vypadá, že to bude pro region reprezentativní, avšak jinak bezpříznakový Chachárek.

Fotbalista Baníku Ostrava Mário Lička se stal tváří internetového portálu Uč se jazyky!!! (www.ucsejazyky.cz) zaměřeného na propagaci jazykového vzdělání na Ostravsku. Podotýkám, že se nejedná o žádnou povrchní účast lokální fotbalové hvězdy, ale o člověka, který si ze svých zahraničních angažmá přinesl znalosti několika cizích jazyků a dokáže vysvětlit, k čemu jsou takové znalosti dobré. I tak se nad tím můžete ušklíbnout, ale severovýchod Moravy není místem, které by nabízelo mnoho snadných šancí na skvělou budoucnost, a pokud se někteří z výrostků rozhodnou podobat se svému idolu i v tomto ohledu, pak se jejich rodiče sotva budou zlobit, že je to každý víkend táhne na fotbal.

V byznyz žargónu se podobným aktivitám říká „společenská odpovědnost firem“, a zejména na západě se jedná o dobrý zvyk všech stabilních kapitalistických společností. A fotbalová mužstva jsou kapitalistické společnosti – poskytující zábavu, vytvářející pracovní místa, generující zisk a platící daně. Možná si zkuste na tuto skutečnost vzpomenout, až vás někde zdrží dav fotbalových fanoušků valící se ulicí. I když ani tato situace vás nemusí zaskočit.

Pokud chci posekat zahradu, podívám se na předpověď počasí na příští dny, aby mi nezmoklo seno. Když jedu po D1 do Práglu, pustím si dopravní zpravodajství, abych nezůstal trčet v nějaké zácpě. A když se v blízkosti koná nějaká větší společenská či sportovní událost, jistě se tomu také mohu logisticky přizpůsobit. Pakliže tedy vím, kdy a kde se co děje. Pro naše dnešní liberální sebevědomí je však zřejmě příznačné, že předpokládáme samozřejmou dostupnost veřejné dopravní infrastruktury pro své potřeby, aniž bychom se sami obtěžovali věnovat pozornost dění ve svém bezprostředním okolí.

Nic z toho, co jsem zde uvedl, nikomu samozřejmě nebrání považovat fotbalové fanoušky za „bandu ožralých dobytků“ jako jeden z komentátorů mého předchozího blogu, ale pak to asi něco svědčí i o vás a o prostředí, ve kterém se pohybujete. Já dám s dovolením přednost té kultivovanější stránce dění kolem fotbalu.