Nevidím to tak jako Vy. Člověk není na světě sám, žije ve společnosti jiných lidí, a těm má pomáhat, dělat jim radost." Pokud chceš sám dostávat )lásku a porozuměmní, musíš ji umět i sám rozdávat." Pak práce, kterou vykonáváš, abys mohl být užitečný sobě i jiným, není otroctví, ale radostí. A když budeš šťastný ty, budou šťastni a spokojení i ti druzí. Uzvřený a nešťastný člověk se sám odsuzuje k samotě, a práce, která ho netěší, mu upřipada á jako otroctví.

Dala jste si s tím práci, ale ve skutečnosti popisujete běžné lidi, kteří dělají běžné (často nezbytné) věci a všechno nazýváte otroctvím. Jistě, že to můžete tak vidět, ale je to pohled vrcholně pesimistický. A pouze ten - pesimistický pohled - jste v tomto textu prezentovala.

Dobrý den pane Kvapile. Máte pravdu. Pokud vidíte jen to pesimistické v mém textu, tak jsem dosáhla svého. Ve své podstatě jsem velký optimista a mé úvahy bývají velmi veselé a většinou mají dobré konce. Tímto způsobem jsem chtěla za svého srdce vypsat ty hnusy co se dějí kolem voleb, to neustálé nadávání na vše, právě běžnými lidmi, občany, jak píšete. Jsem sama se dvěma dětmi a za ty roky jsem si dobře uvědomila, že jediné a jediný, koho můžu změnit jsem já a můj přístup k životu. Děje se a je mi fajn. Nenadávám,ale měním svůj život,aby byl žitelnější a hezčí.V jakékoliv vládě v jakýchkoliv podmínkách.O tom je můj článek. O osobní zodpovědnosti každého z nás.Ještě se vám to zdá tak pesimistické? Já tam vidím velký potenciál a naději pro každého z nás. Ps:Moc práce mi to nedalo. Psalo to samo. Velmi vám děkuji za názor.